Budvar loni vykázal nejvyšší tržby ve své historii. Pivovar investuje do třetí linky na stáčení lahvového piva |
Čtvrtý největší producent piva v Česku oslovil prvního malého výrobce už loni, letos přibývají další. V současné době prodává v síti svých hospod piva šesti minipivovarů (se sedmým vaří od května společné pivo). Pro Budvar, který se orientuje na výrobu ležáků, je to příležitost, jak rozšířit ve svých hospodách nabídku rozmanitých stylů, aniž by je musel sám vyrábět.
„Pokud má hospodský na čepu naše pivo, nabízíme mu na pípu také pivo z našich partnerských řemeslných pivovarů. Hospodský pak v jednom závozu dostane jak pivo naše, tak i pivo z minipivovaru,“ popisuje princip obchodní sládek Budvaru Aleš Dvořák.
  |
Nabídku už využily pivovary Antoš ze Slaného, Clock z Potštejna na Rychnovsku, Nachmelená opice z Krnova, sokolovský Permon, Zichovec z Kladenska a Zvíkovské podhradí. Pražský Cobolis se pak stal partnerem pro výrobu lehké desítky, uvedené na trh nyní v květnu pod názvem Společné z Budvaru.
Revoluce v Budvaru. Nový ležák je hořký, má konkurovat Prazdroji či Radegastu |
„Je to fajn spolupráce. I když se nejedná o nějaké významné množství, je to pro nás příležitost ke zviditelnění, dostaneme se do restaurací, do kterých by se naše piva jinak nedostala,“ reaguje spolumajitel zvíkovského minipivovaru Michal Voldřich.
Podle Tomáše Maiera, odborníka na pivovarnictví z Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze, je tento byznys výhodný i pro Budvar. „Budvar tak využívá naprosto minimálních marketingových nákladů, kdy je minipivovar ze své podstaty brán jako něco samo o sobě vzácného, takže netřeba další vlastní propagace,“ soudí Maier.
450 malých výrobců
Minipivovary, které u nás v průměru vaří ročně do jednoho tisíce hektolitrů piva, se nemohou měřit s podnikem, který vyrobí za rok 1,6 milionu hektolitrů, jako je to v případě Budvaru. Podle Maiera už ale skončila éra, kdy velké průmyslové pivovary nevraživě hleděly na minipivovary.
Jejich počet už v Česku dosáhl 450 a dál roste. Dohromady tvoří sice jen minimální podíl (kolem 2,5 procenta) celkové pivní produkce u nás, ale mají obrovský růstový potenciál a hlavně takřka neomezenou možnost inovací.
„Ona nevraživost přišla zejména s ekonomickou krizí, kdy velkým pivovarům začal velice padat výstav a minipivovarů se toto vůbec nedotklo. Naopak začal jejich strmý nárůst. Vrcholem tehdy bylo, když v roce 2011 společnost Plzeňský Prazdroj přestala dodávat menším producentům svoje kvasnice. Minipivovary totiž nemají zařízení na jejich kultivaci,“ popisuje Maier.
Velcí na vlně malých
Od té doby se hodně změnilo a pivní giganti otočili – snaží se ukázat vůči malým pivovarům v lepším světle. První společný projekt s malými výrobci má za sebou i Prazdroj, který loni uvařil dvanáctistupňový ležák společně s minipivovarem Matuška. Zákazníky žádaná speciální a netradiční piva si ale vaří Prazdroj sám a dodává v omezeném množství do vybraných hospod v rámci projektu Volba sládků.
Podobnou cestou jde i dvojka trhu Pivovary Staropramen, kterým menšinovou produkci neobvyklých piv zajišťuje dceřiný Ostravar. Staropramen s roční výrobou přes tři miliony hektolitrů kromě toho nedávno předvedl na českém trhu unikátní akvizici, když ovládl 89 procent akcií malého Pardubického pivovaru (80 tisíc hektolitrů piva ročně) a získal tak pod svá křídla piva značky Pernštejn a speciální piva Taxis a Porter.
Na vlně nejmenších výrobců se veze i česká pivovarnická trojka, skupina Heineken, jejíž pivovar Starobrno nedávno uspořádal soutěž o nejlepší doma vařený nefiltrovaný ležák – pro domovarníky, tedy amatérské výrobce piva.
