„Jsem maximálně spokojený a vy asi maximálně překvapení. Doufám, že mile,“ pravil trenér Pavel Vrba pro pár českých reportérů.
A vy překvapený jste, trenére?
Když jsem viděl náš los, říkal jsem si, jestli vydržím do konce roku. Holandsko doma, Turecko venku, Kazachstán... Třeba jsme mohli mít jen bod. Máme devět, což je skvělé. Jsem rád, že se držíme Slováků, kteří také jedou naplno. Doufám, že nám to vydrží.
Tvrdil jste, že ani devět bodů není klíčem k postupu. Ale nedržíte už náhodou kvalifikaci za kliku?
Ne, je to pouze skvělý vstup. V žádném případě si nesmíme myslet, že ten zbytek přijde sám. Naopak nás to zavazuje, abychom to dohráli stejně úspěšně.
    |
Co je teď největší česká zbraň?
Soudržnost a bojovnost, což je strašně důležité. Nebudu tvrdit, že ve hře nemáme technické nedostatky. Po taktické stránce se určitě dá na čem pracovat.
Kde se ta bojovnost vzala. Napumpoval jste ji do hráčů?
Ne, přenesli si ji z klubů. Jsem rád, že to tak je.
Vy jste trenér, který razí útočný fotbal, ale přece jen: nescházejí vám čistá konta? V sedmi zápasech ani jedno.
No, je to špatně, ale pokud budeme inkasovat a přitom dál vítězit, vadit mi to nebude.
ČTĚTE O UTKÁNÍ |
Mimochodem, jak obtížný byl vlastně zápas v Astaně? Zvlášť, když nehrál zraněný Rosický?
Myslím, že Dan Kolář ho zastoupil velice dobře. A zápas? Chtěli jsme kontrolovat hru, být kombinačně silní a soupeře na umělé trávě roztáhnout. V prvním poločase se nám dařilo, pak se to za stavu 3:0 trochu zvrhlo. Přestali jsme být tolik zodpovědní a hráli na víc doteků, než jsme měli. To hráčům určitě vytknu, protože si to sami komplikovali. Ale jinak? Myslím, že výsledek odpovídá průběhu hry.
Umělá tráva nakonec nevadila?
Je na ní výrazně jiný pohyb, neujíždí pod nohama, zasekává se. Vadí hlavně hráčům, kteří jsou po operacích. Na přírodní trávě by se Tomáš Sivok asi vystřídat nenechal. Ale respektujeme povrch, na kterém Kazaši hrají.
