Hned na začátku IIHF připouští, že je velmi obtížné srovnat hokejisty z různých období. Vzhledem k nezastavitelnému vývoji je hra dynamičtější a výstroj brankářů o dost větší.
Dominik Hašek
Na dnes již legendárních ZOH 1998 v Naganu patřil k nejdůležitějšímu článku v cestě za senzačním zlatem. V Naganu na Haška mířilo 335 střel, 154 prošlo na branku, 79 z nebezpečných prostor, pardubický odchovanec ale pustil jen šest branek s úspěšností zákroků 96,1%.
Hašek je šestinásobný nositel Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře NHL, dvojnásobný vítěz ceny pro nejužitečnějšího hráče NHL – Hart Memorial Trophy a dvojnásobným vítězem Stanley Cupu s Detroitem Red Wings z let 2002 a 2008.
Podle IIHF byl jediným konkurentem „Dominátora“ Jiří Holeček
Tomáš Kaberle
„Co se týká dlouhověkosti, František hrál na deseti MS a má z nich hned pět zlatých medailí. Tomáš startoval jen na čtyřech, ale v roce 2005 při výluce NHL hrál zásadní roli při zisku zlata pro Česko a v roce 2008 byl kapitánem mužstva a zároveň se dostal do All-Star týmu turnaje,“ rozseknula IIHF bratrský souboj.
Tomáš Kaberle jako obránce během své kariéry zaujal nejen precizní defenzivní činností, k jeho velkým devízám patřila také tvrdá střela, díky které byl velmi ceněným obráncem v NHL. Zde vystřídal dresy Toronta Maple Leafs, Bostonu Bruins (zde vyhrál Stanley Cup v roce 2011), Caroliny Hurricanes a Montrealu Canadiens.
František Pospíšil
Kapitán jedné velké úspěšné éry. Dohromady vedl reprezentaci Československa na devíti velkých akcích, kladenský odchovanec se radoval ze zisku tří zlatých, tří stříbrných a dvou bronzových medailí z mistrovství světa.
  |
„Na mezinárodní scéně byl prostě jako skála. Proti okázalým útočníkům Sovětského svazu nebo proti superhvězdám NHL na Kanadském poháru; pokaždé to byl respekt vzbuzující obránce,“ ocenila jeho výkony Mezinárodní hokejová federace.
Jaromír Jágr
Jediná volba ve hvězdné pětce byla více než jasná. IIHF navíc potvrdila, že Jágra po konci kariéry čeká uvedení do Síně slávy v Torontu i do Síně slávy IIHF.
„Není tolik prostoru na zrekapitulování kariéry Jaromíra Jágra, jehož pověst v České republice přesahuje sport. Olympijský šampion, dvojnásobný mistr světa, dvojnásobný vítěz Stanley Cupu, jedenáctinásobný vítěz Zlaté hokejky, pětinásobný vítěz Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče sezony NHL, druhý nejproduktivnější hráč v dějinách NHL,“ a IIHF by mohla pokračovat ve výčtu Jágrových úspěchů ještě hodně dlouho.
Václav Nedomanský
Celkem čtyřikrát se stal Václav Nedomanský nejlepším ligovým střelcem, třikrát získal cenu pro nejproduktivnějšího hráče soutěže. Do reprezentace pronikl poprvé v jedenadvaceti letech a hned pomohl na světovém šampionátu 1965 ve Finsku ke stříbrným medailím. Cenných kovů má z MS hned osm, mezi nimiž zvláštní místo zaujímá jediný titul mistra světa, který získal v roce 1972 v Praze. Ve druhém zápase se Sovětským svazem, který rozhodl o československém triumfu, dával Nedomanský úvodní gól zápasu. „Tehdy jsme měli opravdu vynikající tým a nacházeli jsme způsob, jak Rusy přehrávat,“ vzpomínal Nedomanský.
Za jedno z největších vítězství v kariéře považuje výhru nad SSSR z MS 1969 ve Stockholmu, kde Československo jen pár měsíců po okupaci vojsky Varšavské smlouvy nenáviděného soupeře dvakrát porazilo. Výher nad Sověty si Nedomanský vždy považoval. Tehdy po gólu obránce Jana Suchého přijel k brance soupeře a mocně jí cloumal. „To byla asi největší extáze, jakou jsem při hokeji zažil,“ přiznává Nedomanský. „Rád vzpomínám třeba i na zápas ve Winnipegu z roku 1967. Tehdy jsme vyhráli 5:2 a já vstřelil čtyři góly. Uznali mi ale jen tři, protože při čtvrtém puk protrhl síťku.
Vladimír Martinec
„Z československé reprezentace 70. let by si výběr zasloužila spousta hráčů, ale co hovořilo v Martincův prospěch, je jeho dlouhověkost a zároveň produktivita. Navíc s Nedomanským na centru je vhodnější vybrat nějakého křídelníka. I když je to na úkor Ivana Hlinky nebo Milana Nového,“ objasňuje IIHF.
Ze světových šampionátů přivezla pardubická modla tři zlaté medaile, dohromady cenných kovů získal jedenáct, Martinec byl navíc i u olympijského zlata v Naganu, kde působil jako asistent trenéra a zároveň byl u zisku tří titulů mistrů světa na přelomu století.
