Ze svého domu v Oslu seběhne sedm kilometrů do kanceláře - a po práci zase zpátky. „Když běžím do práce, musím se přece nějak dostat také domů,“ vysvětluje jednoduše.
To není samo o sobě nic tak výjimečného. Jenže Američanka žijící v Norsku není průměrnou běžkyní. Loni vyhrála americký maratonský šampionát, letos maraton v Düsseldorfu. V neděli chce zazářit i na maratonu v New Yorku.
A sní o tom, že zabere jedno ze tří amerických míst pro olympijský maraton v Riu de Janeiru 2016.
Vážně? Vážně chce jedenatřicetiletá právnička na olympiádu?
Ano, Annie Bersagelová je mezi běžci-profesionály úkazem. Zároveň doufá, že její přítomnost na velkých scénách bude příkladem pro ostatní, že i „kancelářské krysy“ se mohou věnovat běhu naplno.
Také proto i na chladném severu vyráží do práce „po svých“. „Je tu ještě větší zima než v Coloradu, kde jsem vyrůstala. Venku bývá led, což je ještě větší výzva než jen sníh,“ citoval ji deník New York Times.
Když neběhá venku, moří se doma na pásu. Ve všední dny trénuje zhruba hodinu před prací a hodinu po ní, o víkendech zvládá delší distance, klidně přes 30 kilometrů.
Když si mě zadají do Googlu, je zle
Běhat začala už na střední škole, pak ale dostala příležitost studovat v Norsku, a tak odjela do Osla. Ani tam se nechtěla běhání vzdát, vždyť jí toho tolik dalo - zážitky, úspěchy, trofeje, našla v něm svůj největší koníček. Díky němu dokonce poznala svého manžela, s nímž nyní také trénuje.
Bersagelová však také zjistila, že její záliba má i stinnou stránku: „Když se ucházím o zaměstnání a někdo si mě hledá přes Google, najde samé běžecké snímky. A v tu chvíli je konec,“ říká. Bojí se, že většinu potenciálních zaměstnavatelů její běžecká vášeň spíš odradí.
Sama si přitom nemyslí, že by hodiny strávené tréninkem byly pro právnickou profesi přítěží - naopak. „Když závodíte s ostatními, často před všemi veřejně selžete. A to mi může v práci doopravdy pomoct. Jsem odvážnější, více riskuju, protože už mám za sebou zkušenosti, kdy se všechno pokazilo,“ řekla Bersagelová.
Připouští, že je složité kombinovat běhání, zaměstnání a běžné povinnosti. Její oddanost však možná ukáže, že i z právnické kanceláře v Oslu se dá dostat na olympiádu na druhém konci světa.
