‚Zabij tu dě*ku, Mary!’ Tenisoví fanoušci, trenéři i rodičové výrazně narušují zápasy na grandslamech |
V londýnském semifinále se utkala s ikonou Serenou Williamsovou, v úterý zápolila drobná česká tenistka v prvním kole v New Yorku s málo známou Bolsovovou ze Španělska.
Po zbožňovaném turnaji se třiatřicetiletá bojovnice představila na své nejméně oblíbené akci: „Nemám to tu ráda. Vůbec.“
Na zelené travičce v červenci docupitala k životnímu úspěchu. Na modrém betonu v srpnu ztroskotala na první překážce: 3:6, 6:0, 1:6.
Barbora Strýcová na US Open.
Zatímco v All England Clubu udivovala klidem a soustředěností, na Flushing Meadows se mračila, lamentovala, rozhazovala pažemi. „Nééé! Nespěchej!“ křičela na sebe.
Dopálilo ji, že si sokyně nechala ošetřit kotník, že vypadala málem na operaci, ale už za chvilku běhala jako laňka.
„Blbej zápas,“ konstatovala Strýcová na tiskovce. Vytýkala si chyby. A vzpomínala na Wimbledon, kde její kariérou zatřásl příboj událostí.
Senzační postup do semifinále ve dvouhře, titul v deblu a povýšení na pozici světové jedničky. „Zažila jsem tolik příhod a emocí! Někdy o nich ani nechci mluvit, protože jsou pro mě vzácné a křehké.“
Často v mysli zabloudí do poklidné čtvrti na jihozápadě Londýna. Pocity se stále víří, ještě je úplně nezpracovala.
Po návratu do Česka slavila, rozdávala rozhovory, snažila se odpočívat. Přála si, aby sezona nepokračovala a ona se nemusela záhy vrhnout do přípravy na zámořskou betonovou šňůru.
„Ve Wimbledonu jsem ze sebe vyždímala úplně všechno. Přiletěla jsem domů úplně prázdná. Nebylo snadné se znovu nastartovat. Něco tak výjimečného se mi povedlo poprvé, takže jsem nevěděla, jak se s tím vším srovnat, jak to uchopit.“
Barbora Strýcová na US Open 2016.
Bezstarostně se nechat nést proudem nadšení? Využít té povznášející energie? Nebo se po čase odstřihnout od minulosti a dívat se pouze dopředu?
Situaci jí ztěžuje pokročilý věk. Už loni uvažovala, že se po roce 2019 odebere do penze. Trápí ji chronické potíže s achilovkou. Má vážnou známost.
Máma jí připomíná, jak se těší na vnoučata. Od známých slýchá: „Kdy teda chceš mít děti? Vždyť už ti bude čtyřiatřicet.“
Ze svého bezprostředního okolí ovšem necítí nějaký tlak.
„Se svými nejbližšími se bavím, ale rozhodnutí udělám sama. Jde o moji práci a můj život. Oni mi fandí a jsou rádi, když jsem na kurtu šťastná.“
V úterý na US Open zrovna nejásala. Nevyužila nasazení v pavouku, díky němuž se v úvodu turnaje vyhnula největším hvězdám. Promarněná příležitost ji mrzela. Zároveň se těšila na čtyřhru, v níž se svéráznou parťačkou Sie Šu-wej patří k favoritkám.
Uvědomuje si, že se přiblížilo podzimní asijské turné.
Pomalu se chystá na Turnaj mistryň, který se přesunul ze Singapuru do čínského Šen-čenu. „Tam bych chtěla předvést úplně nejlepší výkon!“
  |
Až po něm si patrně vydechne a pořádně si rozmyslí, co si počne. „Nerada bych se unáhlila. Tenis hraju odmalička, je mou součástí. Není jednoduché se loučit, když jsem jedničkou v deblu a dvaatřicátá na singlovém žebříčku. Cítím se fyzicky dobře, pořád na to mám.“
„Třeba si v listopadu řeknu, že už nemám chuť dřít v přípravě na novou sezonu. Anebo ji naopak dostanu, protože miluju Austrálii a grandslam v Melbourne. Ještě mi dopřejte trochu času. Dám vědět.“
