Hlavně v roce 1942 zaznamenaly úřady v Londýně příliv "napůl delikventních" dívek, které utíkaly z domovů mládeže a penzionátů v zemi a mnohdy trpěly venerickými chorobami. V metropoli se snadno seznamovaly v kavárnách a barech s americkými vojáky, kteří měli hodně peněz.
"Takové dívky byly z pohledu šíření pohlavních chorob větším nebezpečím než prostitutky. Američtí vojáci si je totiž mezi sebou předávali, a tak každá z nich mohla za krátkou dobu nakazit mnoho lidí," napsala ministerstvu vnitra tehdejší policie, která dívky označila za skutečnou hrozbu.
Za hlavní způsob obrany Scotland Yard stanovil nucené prohlídky a případnou léčbu všech takových mladých žen. Vyzval také k větší spolupráci školy, aby hlásily úřadům veškeré zmizelé dívky, které se mohly vydat do Londýna, a to s upřesněním, zda mohou trpět pohlavní nemocí. Například škola s polepšovnou Knowle Hill v hrabství Warwickshire v roce 1942 zaznamenala 88 útěků.