„Hokr Miholová, prosím,“ představuje se mladá žena do telefonu.
„Kdože?“ ozve se na druhé straně.
„Hokr Miholová u telefonu,“ zopakuje trpělivě.
„A to ,Hokr‘ má být co?“ zeptá se hlas nechápavě.
S podobnými reakcemi se Petra Hokr Miholová setkává zcela běžně. Po sňatku si nechala své rodné příjmení a připojila k němu ještě příjmení manželovo, což není nic výjimečného, ale vyvdané jméno zvolila v nepřechýlené podobě, bez tradiční přípony „-ová“.
A není sama: doplňování nepřechýleného příjmení ke jménu za svobodna je čím dál silnější trend. Když se sociální demokratka Lenka Teska Arnoštová objevila na politické scéně, vyvstaly dohady, jestli má bývalá náměstkyně ministra zdravotnictví něco společného s velkým britským obchodním řetězcem. Jméno ovšem získala proto, že se provdala za Jana Tesku. „Narážím na komentáře od pozitivních po negativní, úsměvných po posměšné. Přirovnání k obchodnímu řetězci patří k těm nejčastějším,“ popisuje reakce okolí politička. „Chtěla jsem mít část svého manžela, část svého já a nepřechýlená forma se více hodí ke jménu Lenka,“ vysvětluje svou volbu Teska Arnoštová.
Na důkazy toho, že ženy upouštějí od jednoho příjmení po manželovi, lze dnes narazit v televizních zprávách i seznamu vašich přátel na sociálních sítích – a jedná se o bohatou sbírku podob ženských jmen. Známou a zároveň nejdelší variantou je příjmení dvojí a v obou případech přechýlené, jako je to třeba u bývalé ministryně Michaely Marksové Tominové. Nejkratší a dnes také oblíbený způsob je převzít manželovo příjmení bez přechýlení, jak jej používá například moderátorka televize Nova Petra Svoboda. Novinářka a zpěvačka Emma Smetana používá nepřechýlené příjmení díky francouzskému občanství již za svobodna, a pokud by si vzala svého partnera Jordana Haje, mohla by mít nepřechýlená příjmení nejméně dvě, jejich dcera se narodila pod jménem Lennon Marlene Haj Hossein Smetana.
Díky těmto trendům nosí dnešní ženy občas poněkud neobvyklá jména. Obzvláště v případech, kdy má příjmení v češtině konkrétní význam a vložené mezi křestní jméno a klasicky přechýlené příjmení působí spíše jako přezdívka. Z herečky Kristýny Bokové se tak například po sňatku stala rozverná Liška Boková, z modelky Kateřiny Průšové něžná Konvalinka Průšová. Zdvojené příjmení má navíc tu výhodu, že pokud manželství náhodou nevyjde, jako se to stalo u obou zmíněných celebrit, manželovo příjmení ze jména jednoduše vypadne a žena se jmenuje opět jako za svobodna. Nepřechýlená podoba příjmení se občas vyplatí i přesto, že může znít trochu zvláštně. Jako to udělala třeba Dominika Tupý, která si nepřála být po svatbě Tupá. To však skrývá mnohá úskalí, na která upozorňují jazykovědci.
„Nepřechýlená příjmení bývají někdy nevhodná. Když se žena vdá například za pana Husu, přechýlená varianta Husová mi přijde jako lepší volba,“ komentuje současný fenomén vedoucí oddělení onomastiky Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky Pavel Štěpán.
Odlišné formy ženského příjmení do budoucna pozornost budit nebudou, dnes si s nimi však mnozí neví rady. Nejsou si například jistí, jak ženu se zdvojeným příjmením oslovit.
„Občas si vyberou jen jedno a často to přechýlené, protože jsou na tuto formu pravděpodobně více zvyklí,“ všímá si analytička organizace Gender Studies Hokr Miholová. Správně by ovšem měli použít obě, z toho se jako první uvádí příjmení manželovo, rodné až druhé.
„U doktora někdy nevědí, jestli mají moji kartu hledat po písmenem M, nebo C,“ uvádí další příklad z praxe právnička Hana Cejpek Musilová. Vedena bývá pod manželovým jménem Cejpek. Otázky vyvstávají i v případě, kdy chceme celé jméno použít v běžné řeči. „Nepřechýlená ženská příjmení nelze skloňovat a obtížně se začleňují do české věty,“ vysvětluje Pavel Štěpán, proč dochází ke komplikacím.
Jazykovědci nejsou nepřechýleným podobám příjmení příliš nakloněni, problémy však můžou působit i samotným nositelkám. „Stává se, že si žena při sňatku příjmení nepřechýlí a pak neví, jak jej používat, a žádá nás o radu,“ popisuje Štěpán situace, k nimž může dojít. „Na takový dotaz ale odpověď neexistuje, protože nepřechýlená příjmení nejsou češtině vlastní.“
V dobách, kdy na českém území žilo početné židovské a německé obyvatelstvo, však řada ženských příjmení nebyla ani přechýlená. K zásadním změnám došlo až po druhé světové válce. Zdvojená příjmení se podle zákona nesměla užívat a přípona „-ová“ se vztahovala již na všechny ženy. „Za socialismu měly dokonce i cizinky povinnost používat své vlastní příjmení v počeštěné podobě, což by se dalo považovat za útok proti lidským právům,“ říká genderová lingvistka Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Jana Valdrová.
