Pacient je při vědomí. Jeho hlavu drží ve stabilní a neměnné poloze speciální rám, v němž je upevněna, aby s ní nemohl nijak hýbat. Chirurg skalpelem nařízne na pacientově vyholené hlavě kůži nad čelem. Pod kůží vykoukne bílá lebeční kost. Vzápětí se do ní se bzučením vnoří hrot elektrické vrtačky v rukou neurochirurga Dušana Urgošíka z pražské Nemocnice Na Homolce.
Vrták s jemným lupnutím proniká lebeční kostí. Pod ní jsou vidět bělavožluté mozkové blány, které obalují mozek. Jsou dost pevné, neurochirurg je protne skalpelem. Pak jimi protáhne tenkou stimulační elektrodu ukončenou malým kablíkem. Díky dřívějšímu zobrazení pacientova mozku magnetickou rezonancí neurochirurg ví, kam musí elektrodu zavést. Bývá to obvykle místo sedm až osm centimetrů pod lebeční kostí. Definitivní umístění elektrody v mozku ještě kontroluje rentgenem.
|
Během celého zákroku je pacient při vědomí, ovšem místo, do něhož chirurg vrtá, je v lokálním umrtvení. Lékaři s ním proto mluví. Žádají ho, aby pohnul rukou nebo nohou. „Podle reakcí pacienta poznám, kdy se elektroda opravdu ocitla na požadovaném místě,“ vysvětluje doktor Urgošík.
Potom je nutné stejným způsobem zavést ještě jednu elektrodu tentokrát do druhé mozkové hemisféry. Elektroda v levé části mozku bude ovládat symptomy v pravé části těla a naopak.
O několik dnů později se pacient dostaví k druhé operaci. Teď už bude v celkové narkóze. Neurochirurgové mu umístí pod klíční kost generátor zhruba o velikosti krabičky zápalek. Vodič jej spojuje s elektrodou implantovanou minule. Je trochu vidět - vede pod kůží na krku a na hlavě za uchem. Přístroj pak vysílá do mozku slabé elektrické impulzy, v jejichž důsledku projevy pacientovy choroby téměř vymizí. Metoda, při níž pacient dostane do mozku elektrodu, se nazývá hluboká mozková stimulace. Používá se například při Parkinsonově nemoci a dalších poruchách pohybu a třesu, či dokonce při křečích, jimž se říká dystonie. Není to nic příjemného.
Proti třesu i křečím
U Parkinsonovy nemoci předčasně zanikají buňky mozkového kmene, které vytvářejí dopamin (chemickou sloučeninu, která umožňuje přenos signálů v mozku) a další látky. V důsledku toho se v určitých částech mozku nesprávně přenášejí signály mezi nervovými buňkami. Nemocným se kvůli tomu neovladatelně třesou ruce nebo nohy, jsou ztuhlí, mají zhoršenou stabilitu a šouravou chůzi, obtížně mluví.
Při dystonii používá mozek k řízení pohybu nesprávné programy. „V jejich důsledku se u pacienta projevují mimovolné pohyby, ale také křeče, které mohou postihnout kterýkoli sval. Tělo se při nich zkroutí, což je někdy velmi nepříjemné, až bolestivé,“ říká Robert Jech, profesor Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
„V extrémním případě nastane takzvaná dystonická bouře, kdy se do křeče dostanou téměř všechny svaly v těle. Stahy jsou tak silné, že se mohou začít trhat. To může vést k následnému selhání vnitřních orgánů a ke smrti nemocného,“ pokračuje Robert Jech. V některých případech pomáhají, alespoň dočasně, léky.
V minulosti si ovšem lékaři také všimli, že když pacient utrpí náhodné poškození některé části mozku, příznaky Parkinsonovy nemoci nebo dystonie poleví. Neurochirurgové proto tehdy pomocí speciální elektrody teplem zničili v daném místě mozkové buňky nemocného. Při těchto zákrocích se však také ukázalo, že stačí, když slabý elektrický proud buňky jen na čas vyřadí z činnosti, a příznaky choroby na tu dobu zmizí.
Další směr: miniaturizace
Pacient si zdroj elektrických výbojů nosí „s sebou“, přímo v těle. Elektrodavmozku slabými výboji ruší v příslušné části mozku vznik nevhodných impulzů. Je to fascinující: lidé, kteří se sotva šourali, najednou dokážou zase chodit. Ruce se jim přestanou třást, takže mohou zase psát.
ČTĚTE TAKÉ: |
S hlubokou mozkovou stimulací začal v Česku jako první pražský tým ze Všeobecné fakultní nemocnice a z Nemocnice Na Homolce před sedmnácti lety. Nyní se už provádí také ve fakultních nemocnicích v Brně a Olomouci, takže v Česku už zákrok celkem podstoupilo asi 500 pacientů.
Pro srovnání - vČeské republice je odhadem 15 tisíc pacientů s Parkinsonovou nemocí. Podle údajů Neurologické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně postihuje zhruba jednoho člověka z tisíce, ve věku nad 60 let jednoho ze sta.
V současné době světoví vědci zjišťují, že mozek pacientů s Parkinsonovou nemocí vytváří určité elektrické signály, které se vyskytují převážně v době, kdy je pacient špatně pohyblivý a kdy je mu nejhůře. Nově vyvíjené stimulační systémy by měly tyto signály zaznamenat a teprve v ten okamžik se samy zapnout a příznaky nemoci potlačit. Dalším předpokládaným směrem je miniaturizace. Lékaři očekávají, že za čas by se miniaturizovaný generátor impulzů mohl upevnit přímo ve vyfrézované lebeční kosti. Byl by tedy jen kousek od elektrody a obojí by lékaři implantovali pacientovi při jediné operaci.
