LN Za první republiky se průměrný věk matek pohyboval kolem dvaceti devíti let, pak klesal až k hranici dvaceti čtyř roků v polovině 80. let. Teď se opět vyhoupl na prvorepublikovou úroveň. Čím si to vysvětlujete?
Především tím, že od roku 1990 se reprodukční chování našich žen opět začalo přibližovat reprodukčnímu chování žen ve vyspělých zemích, od kterého se odchýlilo v době socialismu. Nyní mimo jiné došlo k opětovnému růstu průměrného věku matek, jeho hodnota blíží ke třiceti letům, což je průměrný věk matek v současné západní Evropě.
LN Proč nekopírujeme první republiku i v počtu narozených dětí a proč dnešní ženy oproti tehdejším odkládají narození prvního dítěte?
Důvodů je řada. Například skutečnost, že výše důchodu dnes téměř nezávisí na počtu dětí. Dříve měli lidé děti i proto, aby je měl kdo živit ve stáří. Dalším důvodem je vyšší zaměstnanost žen a rostoucí profesní nároky. V řadě zaměstnání se požaduje trvalé vzdělávání, práce přesčas, práce o víkendech. Přibylo mnoho nových možností, jak trávit volný čas, jak zvyšovat materiální blahobyt, které bývají časově i finančně náročné. Společnost se mění; mít více dětí je nyní považováno spíše za neobvyklé. V naší zemi je navíc specifikum, že hodně dětí mají často Romové nebo lidé hluboce věřící, a obě tyto skupiny nebývají vždy pozitivně vnímány většinovou společností. Hlavní důvod ovšem vidím v tom, že naše kultura je extrémně orientována na materiální stránku života. Zdá se, že pro řadu lidí se okamžitý blahobyt a osobní prospěch stal ne prostředkem, ale cílem života. Mít dítě naopak znamená se v lecčems omezit a mnohé odložit.
LN Nevhání dnešní svět svými nabídkami vzdělání, profesní kariéry, koníčků ženy do pasti? Nestávají se takto činné ženy neatraktivní pro muže, budoucí otce rodin?
To slovo past se mi líbí, myslím, že jste to vystihl. Je možné, že některé ženy narození dítěte nejprve pouze odkládají, ale pak si na pohodlný život bez dítěte zvyknou natolik, že už nevidí důvod, proč svou situaci měnit.
LN Není to vlastně takové předurčení naruby? Dříve ženy neměly na výběr, chtělo se po nich vychovávat děti a starat se o kuchyň. Dnes sice mají na výběr, ale okolnosti je stejně tlačí do určité předem dané role.
Myslím si, že jsme se dostali z jednoho extrému do druhého. Nikdo se jistě nechce vracet do dob, kdy žena byla ekonomicky závislá na muži a více méně mu byla podřízená. Důležitý je soulad její profesní a mateřské kariéry. Ideální by bylo, kdyby ženy mohly pracovat doma a současně se starat o dítě, nebo měly možnost si brát dítě s sebou do práce, kde by péči o ně zajišťovaly jesle (školka). Tam by za ním mohly zajít i několikrát za den, nemusely by je opouštět až do večera. Prospělo by i rozšíření možnosti zaměstnání žen na zkrácený úvazek. Tak by se asi dal najít vyvážený model mezi situací ženy v domácnosti a ženy pracující stejně intenzivně jako muž. V některých zemích se to částečně daří třeba ve vědeckém prostředí. Například je považováno za běžné, že po dobu, kdy se žena stará o děti, bude publikovat méně.
LN Jaký mají vliv rozvody rodičů na odkládání mateřství a nízkou porodnost jejich potomků?
Domnívám se, že rozvody mají negativní vliv především na psychický stav dětí, po odchodu jednoho z rodičů se mohou cítit zraněné a frustrované. V neúplné rodině není vyvážená mužská a ženská energie, dětem žijícím jen s matkou chybí vzor spolehlivého a zodpovědného muže.
LN Rozvodů přitom přibývá, zdá se, že se pohybujeme ve spirále. Kam to může vést?
Myslím, že rozvodů už tolik přibývat nebude, protože nepřibývá sňatků. Problémem ale může být fakt, že přibývá nesezdaných soužití. Téměř každé třetí dítě se nyní rodí mimo manželství, z prvorozených dětí je to dokonce přes čtyřicet procent. Je pravda, že může existovat partnerský svazek, který je harmonický a dítě se v něm cítí lépe než v leckterém manželství, ale myslím si, že to není prospěšný trend, stabilita soužití může být více ohrožena.
LN Rýsuje se ve společnosti nějaká reakce na to rozvolňování rodiny, se kterým souvisí i nízký počet narozených dětí?
Zatím asi bude obyvatelstva ubývat, případně bude doplňováno přistěhovalci. Časem se možná pozmění hodnotový žebříček a lidé pak budou usilovat o vyšší počet dětí. Možná dojde k návratu k tradiční stabilní rodině, samozřejmě na jiné úrovni než třeba před sto lety.
LN Není to spoléhání na přistěhovalce falešná útěcha? Je česká společnost schopná ty lidi absorbovat?
Schopnost přijímat imigranty je u nás asi nižší než ve vyspělých zemích, protože jde o něco nového -po poválečném odsunu Němců jsme byli národnostně vcelku homogenní populací. Navíc si myslím, že spoléhání na zdroje odjinud nemusí mít dlouhodobou perspektivu. Je možné, že přijde doba, kdy už nových přistěhovalců nebude tolik přibývat.
LN Mluvil jste o možné změně žebříčku hodnot. Co by ji mohlo nastartovat?
Nadějný je zájem mnoha mladých lidí o různé formy duchovního života, spirituální cesty. Mohou tak dospět k přesvědčení, že život nemá jen materiální stránku. Ta je sice důležitá, ale stejnou pozornost je potřebné věnovat harmonickým vztahům mezi lidmi, sociálnímu cítění, zachování biologické rovnováhy a životního prostředí ve vztahu k řádu, který nás vytváří i přesahuje. Domnívám se, že taková změna postojů by přinesla užitečné ukotvení v dnešní bouřlivé době.
