Informaci LN potvrdila sama Honová. „Jsem nesmírně poctěná. Když jsem se to dozvěděla, tak mi stoupl tlak. Dlouho jsem to tajila. I doma jsem o tom řekla až před několika dny. Je to pocit nesmírné pokory,“ prohlásila, ale dál se už o ocenění svých zásluh nechtěla bavit s tím, že je to stále ještě tajné.
Honová patřila v únoru 1948 k aktivistkám lidovecké mládeže. Spolu s kolegy ze skupiny Včela. Komunistická policie ji i s manželem zatkla. Nejprve ji drželi dvacet měsíců ve vyšetřovací vazbě v Uherském Hradišti, kde z vězňů vynucovali přiznání sadističtí bachaři v čele s vyšetřovatelem StB Aloisem Grebeníčkem.
Honová spolupracovníky nevyzradila, nakonec jí vyšetřovatelé prokázali jen roznášení protikomunistických letáků. Brněnský soud ji poslal do vězení na 2,5 roku, jejího manžela na bezmála deset let.
„Myslela jsem na své blízké. To mi pomohlo překonat nejtěžší chvilky,“ svěřila se Honová. „Zavřeli vás třeba na dva měsíce do samovazby bez kontaktu s okolím, nebo vyhrožovali, že vaše dítě už nežije,“ vzpomíná Honová, která dnes působí jako jednatelka pobočky Konfederace politických vězňů v Uherském Hradišti a jako předsedkyně její revizní komise.
| Další podrobnosti příběhu Anny Honové si přečtěte v pátečním vydání deníku |
