Když prochází slabší povaha novým obchodním centrem Omega na náměstí Svobody, raději se vyhne proskleným průzorům do suterénní prodejny. Hmota v nich je sice dostatečně pevná, aby unesla sebetěžšího člověka, ale mnozí lidé ten názor očividně nesdílejí. „A taky nevím, jestli mi nebude vidět pod sukni,“ poznamenala Dana Pražáková, která včera Omegou procházela.
Netuší, že původně architekti zvažovali jako průhledné nedělat pouze kruhové průzory, ale celé příčné pásy. „To však investor nechtěl, právě proto, že ne všem musí být příjemné stoupat na sklo,“ připomněl jeden z architektů Omegy Ladislav Kuba.
Návrh kulatých „oken“ v podlaze byl naopak přijat s nadšením. „Chtěli jsme tak opticky propojit suterén s přízemím,“ vysvětlil Kuba. O negativních reakcích zatím neslyšel, sám má prý zkušenosti opačné. „Pokud vím, lidem se to líbí,“ dodal.
Podlahy a schody z roštu
Pokud chce žena zůstat dámou, měla by se vyhnout nejen sklu, ale i roštovým podlahám. Lehce působící kovové konstrukce snadno uchytí podpatek a podrží si ho. Takové lze najít i v mnoha rekonstruovaných stavbách, přeli se o ně například zástupci Národního divadla v Brně s architekty, kteří opravovali Redutu a využili v ní i netradiční řešení některých podlah. Opatrní jsou vůči nim i sami architekti. A ženy architektky zvlášť. „Na takové věci se musí jít selským rozumem. Člověk má rád pevnou půdu pod nohama, ne sklo nebo rošt. Dokonce i modrá barva podlahy podvědomě člověku nepřidá, působí jako voda,“ popisuje brněnská architektka Stanislava Fixelová.
Když chtěla brněnská radní Jana Drápalová předvést rozdíl mezi dámou a brněnskou dámou, vzala si na jednu nohu botu s podpatky a na druhou tenisku. Důvod? Brněnská dlažba. „To také dělali lidé, kteří na ženy moc nemyslí,“ ukázala například na mezery mezi kameny v Masarykově ulici. Brněnské komunikace se je snaží zasypávat, ale i tak je stále otevřena možnost celou třídu předláždit.
Co zmohou úřady? Nic
Na praktičnost nových staveb ve vztahu k ženám mají největší vliv právě architekti a investoři. „Zástupci stavebního úřadu mohou jen neformálně doporučit to, co vyplývá z dlouholetých zkušeností. Do obsahu staveb ale mluvit nemohou,“ připomíná tajemník radnice Brna-středu Radovan Novotný.
Větší vliv mají u historických staveb památkáři a u všech především budoucí uživatelé. „Po zkušenostech z banky, kde pracuji, bych už v životě nechtěla skleněné schody. Dolů vidím až na podlahu v přízemí, když se někdo podívá nahoru, musí mi vidět pod sukni,“ popsala pracovnice jedné z brněnských bank.
Publicista Osamu Okamura, který se architekturou zabývá v časopise ERA 21, míní, že ženský pohled je i v architektuře důležitý. „U nás jsem to nezaznamenal - ale kdyby ženy navrhovaly například vyústění vzduchotechniky, nikdy by nevznikla slavná fotografie Marilyn Monroe, které vzduch zvedá sukni,“ podotkl s úsměvem. Vážně ale připomněl například některé praktické dopady „ženské ruky“. „Nejde jen o pohyb žen, ale také o užitečné hodnoty. Když se například architektka Alena Šrámková podílela na dostavbě pražského hlavního nádraží, určitě měla vliv i na tom, že tam jsou oblé rohy, které se mnohem lépe uklízejí,“ dodal. Vidina, že by v každém architektonickém ateliéru působila žena, jsou ale jen snem. Ženy tvoří mezi architekty výraznou menšinu. Tvůrce tak musí uhlídat hlavně investoři.
Netuší, že původně architekti zvažovali jako průhledné nedělat pouze kruhové průzory, ale celé příčné pásy. „To však investor nechtěl, právě proto, že ne všem musí být příjemné stoupat na sklo,“ připomněl jeden z architektů Omegy Ladislav Kuba.
Návrh kulatých „oken“ v podlaze byl naopak přijat s nadšením. „Chtěli jsme tak opticky propojit suterén s přízemím,“ vysvětlil Kuba. O negativních reakcích zatím neslyšel, sám má prý zkušenosti opačné. „Pokud vím, lidem se to líbí,“ dodal.
Podlahy a schody z roštu
Pokud chce žena zůstat dámou, měla by se vyhnout nejen sklu, ale i roštovým podlahám. Lehce působící kovové konstrukce snadno uchytí podpatek a podrží si ho. Takové lze najít i v mnoha rekonstruovaných stavbách, přeli se o ně například zástupci Národního divadla v Brně s architekty, kteří opravovali Redutu a využili v ní i netradiční řešení některých podlah. Opatrní jsou vůči nim i sami architekti. A ženy architektky zvlášť. „Na takové věci se musí jít selským rozumem. Člověk má rád pevnou půdu pod nohama, ne sklo nebo rošt. Dokonce i modrá barva podlahy podvědomě člověku nepřidá, působí jako voda,“ popisuje brněnská architektka Stanislava Fixelová.
Když chtěla brněnská radní Jana Drápalová předvést rozdíl mezi dámou a brněnskou dámou, vzala si na jednu nohu botu s podpatky a na druhou tenisku. Důvod? Brněnská dlažba. „To také dělali lidé, kteří na ženy moc nemyslí,“ ukázala například na mezery mezi kameny v Masarykově ulici. Brněnské komunikace se je snaží zasypávat, ale i tak je stále otevřena možnost celou třídu předláždit.
Co zmohou úřady? Nic
Na praktičnost nových staveb ve vztahu k ženám mají největší vliv právě architekti a investoři. „Zástupci stavebního úřadu mohou jen neformálně doporučit to, co vyplývá z dlouholetých zkušeností. Do obsahu staveb ale mluvit nemohou,“ připomíná tajemník radnice Brna-středu Radovan Novotný.
Větší vliv mají u historických staveb památkáři a u všech především budoucí uživatelé. „Po zkušenostech z banky, kde pracuji, bych už v životě nechtěla skleněné schody. Dolů vidím až na podlahu v přízemí, když se někdo podívá nahoru, musí mi vidět pod sukni,“ popsala pracovnice jedné z brněnských bank.
Publicista Osamu Okamura, který se architekturou zabývá v časopise ERA 21, míní, že ženský pohled je i v architektuře důležitý. „U nás jsem to nezaznamenal - ale kdyby ženy navrhovaly například vyústění vzduchotechniky, nikdy by nevznikla slavná fotografie Marilyn Monroe, které vzduch zvedá sukni,“ podotkl s úsměvem. Vážně ale připomněl například některé praktické dopady „ženské ruky“. „Nejde jen o pohyb žen, ale také o užitečné hodnoty. Když se například architektka Alena Šrámková podílela na dostavbě pražského hlavního nádraží, určitě měla vliv i na tom, že tam jsou oblé rohy, které se mnohem lépe uklízejí,“ dodal. Vidina, že by v každém architektonickém ateliéru působila žena, jsou ale jen snem. Ženy tvoří mezi architekty výraznou menšinu. Tvůrce tak musí uhlídat hlavně investoři.