* LN Nedávno jste se vrátil ze Soulu, kde měl korejskou premiéru váš muzikál Hamlet. Proč jste si pro zahraniční produkci vybral právě Jižní Koreu?
V první řadě musím říct, že jsem na Hamleta opravdu pyšný a že bych ho chtěl uvést úplně ve všech městech na světě, takže proč ne v tak velkém městě, jako je Soul? Je to největší muzikálový trh na světě. Jen pro srovnání - na Broadwayi v New Yorku se hraje momentálně osmačtyřicet muzikálů a v Soulu osmašedesát.
* LN Čím to je?
Je to tím, že Korea je ekonomicky silná velmoc a Soul dvacetimilionové město. Navíc je tam velmi silná střední vrstva. To jsou lidé, kteří sice hodně pracují, ale po práci se chtějí bavit a za zábavu neváhají utratit nemalé peníze.
* LN Kolik stojí vstupenka na váš muzikál?
Od čtyřiceti do pětaosmdesáti dolarů. Je to podobné jako na Broadwayi.
* LN To asi vaše srdce i peněženka zaplesaly, když jste viděl, že hlediště s kapacitou 1200 míst je plné a že se Hamlet stal druhým nejprodávanějším představením v Soulu.
No, ano. Navíc jsou na to i výborné recenze... Pro mě je to satisfakce za léta práce, kdy se střídaly úspěchy s neúspěchy. Úžasný zážitek, který byl umocněný tím, že soulské obsazení Hamleta je špičkové. Je to absolutní světová první liga.
* LN Jaké to bylo slyšet Hamleta zpívat v korejštině?
Znělo to strašně zvláštně, ale zvykl jsem si rychle, už dokonce umím i něco korejsky.
* LN Pochlubte se.
Třeba saranghe - to je miluji tě, nebo sinijo - to je bože můj.
* LN Prý na vás tamější producenti naléhali, abyste vyšel vstříc kulturní odlišnosti korejského publika. V čem to spočívalo?
V takových malých detailech. Korejci jsou například při svatbě v bílém všichni. Nejen nevěsta jako u nás. Tomu jsme se přizpůsobili bez problémů. Další odlišnost spočívala v tom, že oni se na jevišti nelíbají. Úplně stačilo, že se herci objali, a obecenstvo jásalo. Nejvíc ale diváci šíleli, když Ofélie svlékla Hamletovi košili a on zůstal na jevišti do půl těla nahý. Vypadalo to, že představení budou muset zastavit, jak všichni začali ječet. I překlad přinesl spoustu překvapení. Překladatelka se mě jednou zeptala, jestli je Ofélie mladší, nebo starší sestra Laerta. Ptal jsem se proč? A ona mi vysvětlila, že v korejštině jsou pro sestru tři výrazy, které se liší podle toho, jestli je to sestra starší, mladší nebo jestli je to sestra někoho jiného. Nakonec přijedu na představení a slyším, že Laertes zpívá Ofélie, ne sestro. Bylo mi to divné, ale překladatelka hned přispěchala s vysvětlením - prý mi zapomněla říct, že v korejštině bratr vždycky oslovuje sestru jménem. A takhle jsme si hráli se slovíčky dost dlouho.
* LN Zkuste mi vysvětlit, proč Korejce zajímá muzikál na motivy tragédie Williama Shakespeara, který napsal nějaký neznámý Čech.
To fakt nevím. Možná to je proto, že tomu William seshora fandí. Ale vážně... Těch důvodů je asi několik. Kromě toho, že Hamlet je vlastně skvěle napsaná detektivka, problémy, které řeší hlavní hrdina, jsou univerzální. Každý člověk se někdy dostane do situace, kdy o sobě pochybuje, kdy přemýšlí o tom, jestli není lepší to zabalit. Ten příběh je famózní a oslovuje lidi bez ohledu na národnost.
* LN Mě jenom napadlo, zda na to lidé nechodí hlavně proto, že je to pro ně exotické, když je to z Evropy.
Nemyslete si, že je to pro ně exotika. Oni už jsou velmi poučeni západním stylem. Zkrátka tak rychle, jako se naučili dělat skvělou elektroniku a auta, tak se učí i tomu showbyznysu. Všechno chytají z Ameriky a Evropy.
* LN Jak to máte s finanční návratností Hamleta?
V Koreji jsme ziskoví už od začátku, protože soulská produkce platí určitou licenční fixní sazbu. Ta se dělí mezi producenty a autory.
* LN Jednou jste se zmínil, že divadlo by vás neuživilo. Z jaké činnosti vám tedy plyne největší příjem?
Mám autorská práva a docela dost koncertů ročně. A za ty mě, řekl bych, po čertech dobře platí.
* LN A co vaše rekreační chata ve Špindlerově Mlýně, villa Czernin, kde se za jednu noc v zimní sezoně platí od dvou do tří a půl tisíce korun? Ta vás neživí?
Ano, vila vydělává. Je to klenot z roku 1896, lovecká chata, kterou nechal postavit hrabě Černín. Jenže investici, kterou jsme do toho vložili, budu splácet ještě hodně dlouho - déle, než by bylo ekonomicky přípustné a zdravé. I proto, že jsem záměrně snížil počet lůžek ze čtyřiatřiceti na dvaadvacet, abych vilu uvedl do původního stavu. Upřímně řečeno, kdybych podnikal v ubytovacích službách na vážno, tak by se mi všichni vysmáli, protože hlavním zájmem hoteliérů je nasoukat do objektu co nejvíc lidí. Na druhou stranu, díky rekonstrukci je současná hodnota objektu asi desetkrát vyšší než v době, kdy jsem ho kupoval.
* LN Už tři roky se ale soudíte se stavební firmou, která vám naúčtovala o čtyři a půl milionu korun víc, než bylo dohodnuto. Překvapuje mě, že jste si to, coby vystudovaný právník, neošetřil pořádnou smlouvou.
To mi říká každý. Moje důvěřivost je pověstná. Pořád si rozbíjím hubu naprosto stejným způsobem.
* LN Ve Špindlerově Mlýně trávíte s rodinou hodně času, dokonce tolik, že prý občas neposíláte děti do školy, jak z vás vymámil Jan Kraus ve své talk show. Je to pravda?
To bylo špatně pochopeno. Děti samozřejmě do školy chodí, ale mají individuální plán, protože dělají vrcholově sport. Jezdí na lyžích a snowboardu v žákovské a juniorské reprezentaci. Chodí do školy, když můžou, a když nemůžou, učí se doma a pak chodí na zkoušky. Je to jediný možný způsob. Přece by nebylo fér, kdyby po týdenním soustředění na ledovci přišly do školy a psaly písemku z toho, co se probíralo, když tam nebyly.
* LN Ester je dvanáct a Jonášovi čtrnáct let. V čem se liší jejich výchova od výchovy, které se vám dostalo od vašich rodičů?
Je to úplně jiné, naši se rozvedli, když mi byly dva roky. Mělo to sice i jisté výhody, například jsem měl dvakrát do roka Vánoce. Naši ale neměli takové možnosti a prostředky, co mám já, a tak jsme se nemohli na Vánoce odstěhovat do hor a počkat tam, dokud nesleze sníh, stejně jako jsme se nemohli sebrat a na měsíc se přestěhovat na Lefkadu do Řecka, pronajmout si apartmá, a zatímco si rodina užívá, já třeba píšu... No, musím říct, že bych si docela přál být svoje dítě.
* LN V době, kdy jste dospíval, nehrozila v tak velké míře nejrůznější nebezpečí, jako jsou extremistické party, drogy a podobně. Bojíte se, aby se vaše děti něčeho podobného nechytly?
Samozřejmě. Tato nebezpečí vnímám velmi intenzivně, a právě proto se snažíme děti držet u sportu. Ten má tu výhodu, že plní čas, ale nejen to. Jakmile děti dostanou trochu do těla, učí se překonávat překážky a nehroutit se při sebemenším problému. Neuchylují se k nějakým zkratkovitým řešením. Já myslím, že sport je hrozně důležitý, protože setkání s drogou je, a to si nemůžeme zastírat, silný zážitek, který válcuje ty ostatní. Ale když se sportovně založený nebo i jinak vytížený člověk dostane k droze, tak je schopen si uvědomit, o co všechno může přijít, a to je ten moment, kdy se pravděpodobně rozhodne správně.
* LN Nechci být netaktní, ale dozvěděla jsem se, že váš mladší bratr zemřel před několika lety na předávkování drogami. Bylo tohle to memento, které ve vaší rodině zafungovalo, ten vykřičník, který působí třeba i na vaše děti? A co to s člověkem udělá, když se taková tragédie stane v rodině?
Vůbec jsme to nepochopili. Nepochopili jsme, jak je to možné. Jak se mohlo stát, že to došlo tak daleko, aniž jsme si všimli nějakých varovných signálů. Tím pádem jsme se ani nesnažili tomu zabránit, zastavit to. To je na tom právě to nebezpečí.
* LN Většina rodičů si myslí, že pozná, když jejich dítě bere drogy.
To nepoznáte. Já vám tady zodpovědně říkám, že nepoznáte nic.
* LN Už jste se s tím vyrovnal, nebo si kladete za vinu, že jste bratrovy problémy neodhalil?
Já si kladu za vinu to, že je asi strašně těžký být můj sourozenec. To platilo o všech. Jsem nejstarší, ten vzor, který si udělal doktorát na právech, který je veřejně známý Teď už mám jen dvě sestry a doufám, že smůlu jsme si už vybrali.
* LN Jenže vaše děti budou vždycky potomky slavného tatínka... Je tohle důvod, proč se s nimi neukazujete na různých společenských akcích, jako to dělá většina celebrit?
Ano. Já se snažím jim to nedělat těžší tím, že bych je tahal do médií. Jeden časopis mi dokonce před osmi lety nabízel, že mi dají sedmdesát tisíc korun, když se s nimi nechám vyfotit na titulní stranu. Tenkrát to byly pěkné peníze. Odmítl jsem to. Naše rodinné heslo je, že si platíme tiché PR. Bulvár nás přestal nahánět a na rozdíl od mého vydavatelství z toho mám radost. Což je v naší branži asi dost neobvyklé. Naštěstí se najde dost kolegů a zejména kolegyň, co udělají všechno pro to, aby se do médií dostali. Takže ty stránky bulváru plní, já jsem jim za to vděčný a posílám jim tímto poděkování. (směje se) A co se týče mých dětí, teď už není problém najít si na ně odkazy na webu, je tam spousta informací o závodech, které vyhrály. Takže ony už si jdou svou cestou, i když je fakt, že moje jméno mají a já si vůbec nedělám iluze, že stejně tak, jak jim to může v některých případech pomoci, tak v jiných jim to může hodně zkomplikovat život.
* LN V čem například?
Někdo jim může dělat schválnosti jenom proto, že mě nesnáší. A těch lidí, co mě z duše nesnášejí, je docela dost. Nedělám si iluze.
* LN Proč si to myslíte?
Spousta lidí má dojem, že jsem nesnesitelný, nafoukaný fracek. Mně se to nějak nepodařilo vyvrátit a ani se o to moc nesnažím.
* LN Takže zatímco budíte dojem arogantního fracka, ve skutečnosti jste skromný a hodný?
Hodný znamená blbý? Jako senior důchodce? To, co se u nás bere jako přílišné sebevědomí, se třeba v Americe chápe jako zdravá asertivita. Tam já se učím být daleko sebevědomější Američani tu naši falešnou skromnost vůbec nechápou. Ale to vás nenaučí jen Amerika. To se člověk naučí, už když přejede hranice se Slovenskem. Slováci se umějí pochválit.
* LN Proto je také jejich národní hrdina Jánošík a náš Švejk.
Přesně. Dobře nám tak.
* LN Málokdo asi ví, že váš bratranec Jiří Šedivý, který s vámi hrál tři roky v Žentouru, je nyní náměstkem šéfa NATO. Vedle eurokomisaře Vladimíra Špidly je nejvlivnějším Čechem v mezinárodních strukturách. Vysvětlil vám potřebu radaru v Čechách?
Na to jsem se ho ještě neptal!
* LN Byl jste vůbec na vojně?
Ani náhodou. Měl jsem modrou knížku. Za minulého režimu jsem měl modrou knížku a v občance napsáno „svobodné povolání“. To bylo nejvíc, co člověk mohl v rámci osobní svobody dosáhnout.
* LN Na co jste dostal tu modrou? Pokud si vzpomínám, intelektuálové to hráli většinou na duševní poruchy...
Já ji na neměl na hlavu. Mám dojem, že to byly ledviny nebo žaludeční vřed? Doufám, že teď už mě nepovolají. Nějak se mi to zázračně uzdravilo.
* LN Čemu se věnujete v těchto dnech?
Jsem uprostřed jednání s Američany o uvedení muzikálu Hamlet v Oklahomě.
* LN Ale vy jste přece usiloval o uvedení Hamleta na Broadwayi v New Yorku...
Ano. Jednání probíhají už pět let a jejich výsledkem je doporučení, aby Hamlet absolvoval americké národní turné, a teprve až bude odehraných nějakých sto repríz, pak by se uvedl na Broadwayi. Původně jsem si myslel, že turné zahájíme někde na východním pobřeží, ale nakonec to vypadá tak, že to vykopneme v Oklahomě. Takže si koupím stetsona a bude legrace.
* LN Proč se vlastně tak urputně snažíte, aby byl váš muzikál uveden na Broadwayi? Vždyť je to velmi nekompromisní trh, kde se i slavnější muzikály, než je Hamlet, hrají třeba jen tři týdny a pak je stáhnou. Stojí vám to za to? Není v tom spíš jen ješitnost?
Já jsem tam spoustu muzikálů viděl a naprosto vážně jsem přesvědčen o tom, že Hamlet by tam fungoval a důstojně by reprezentoval nás všechny, co jsme se na něm podíleli. To není ješitnost. Mě by před několika lety ani nenapadlo, že dostanu platinovou desku nebo že vyprodám Lucernu. Bylo to v kategorii snů a říkal jsem, že tam třeba ani nedojdu. Ale mě baví ta cesta. Když jsem hrál v Žentouru, ještě tak do roku 1995 byla právě vyprodaná Lucerna naší metou. Ostatně Lucerna byla Mekkou pro všechny zpěváky. A podařilo se to. Vyprodal ji Žentour, vyprodal jsem ji i sám, když jsem se dal na sólovou dráhu. V muzikálové branži je Mekkou Broadway. První předváděčku Hamleta jsme tam měli sice už v roce 2002, ale tamější producenti mě ujišťují, že průměrná doba od první předváděčky po uvedení na pódium, pokud se to tedy vůbec kdy podaří, je něco mezi osmi a dvanácti lety.
* LN To chápu, ale čeští novináři si z vás už dělají legraci, že o to pořád usilujete, a nic se neděje.
To je mi srdečně jedno. Ono je to přejde. Já se nevzdávám.
* LN Prostě jste takový umanutý.
Ano. Já to musím zkusit zúčastnit se soutěže na nejprestižnějším muzikálovém trhu. A hotovo!