Kauzu řešil už i Ústavní soud, dvakrát spis prošel Nejvyšším soudem, a ten před několika dny potvrdil, že provozovatel atrakce musí zaplatit Němcům celkové odškodné asi 1145 eur (35.000 korun).
Celá kauza začala v říjnu 1994, kdy stánkař, vzděláním chemik, prodal Němcům dva balonky ve tvaru dětských hraček. Místo běžně používaných plynů je naplnil vodíkem, který se vzduchem tvoří výbušnou směs. Turisté balonky naložili do auta, kde jim po 100 metrech jízdy vybuchly. U soudů se pak začali domáhat náhrady škody.
Další lidi neohluchli, hájil se stánkař
Případem se dvakrát zabývaly Okresní soud v Děčíně a Krajský soud v Ústí nad Labem a nakonec rozhodly o náhradě škody. Ačkoliv žádný předpis používání vodíku v roce 1994 výslovně nezakazoval, stánkař se podle nich provinil prodejem nebezpečného výrobku, čímž porušil zákon o ochraně spotřebitele. Navíc Němce o riziku výbuchu neinformoval.
Verdikt posléze potvrdil Nejvyšší soud, avšak Ústavní soud rozsudek zrušil a vrátil ústeckému soudu k doplnění dalších důkazů a rozšíření argumentace. Soud v Ústí nad Labem opět rozhodl ve prospěch poškozených, ale prodejce znovu podal dovolání.
Uváděl v něm, že balonek sotva mohl způsobit tak velkou škodu. Podle něj nebylo vysvětleno, proč "neohluchly i další osoby v autě". Podle Nejvyššího soudu však rozsudek stojí na jasných důkazech.
"Za situace, kdy je skutkově nesporné, že žalovaný prodal žalobcům balonky s plynem, který se vzduchem tvoří výbušnou směs, o čemž věděl, je závěr o důvodnosti nároku žalobců na náhradu škody zcela správný," uvedl v rozhodnutí civilní senát s předsedkyní Martou Škárovou.
Balonky se mají správně plnit takzvaně inertním, neškodným plynem, například heliem. O nebezpečnosti vodíku se přesvědčili i vzduchoplavci, katastrofa zepelínu Hindenburg v roce 1937 prakticky ukončila zlatou éru létajících strojů lehčích než vzduch. Česká obchodní inspekce lidem doporučuje, aby se před nákupem balonků informovali, čím jsou naplněny.