Za zcela samozřejmou ji považuje například i člen činohry Národního divadla v Praze Miroslav Donutil. "To já dělám osobně každým rokem. Dávám si na tom záležet a moc se na to vždycky těším. Nejvíc se mi líbí, jak si potom všichni pochutnávají a chválí," řekl Donutil.
Na rozdíl od klasických specialistů na bramborový salát, kteří právě tu svou verzi považují za nejlepší, milovník dobrého jídla Ivan Vodochodský rád experimentuje. "Každým rokem dělám trošku jiný salát. Někdy přidávám jablko, jindy rybičky, pak zase místo šunky použiji uzený jazyk. Zkrátka se to mění," prozradil kuchařský odborník známý nejen z pořadu Prima vařečka.
"Ne vždy se však v české kuchyni objevovala o Vánocích na stole ryba, to je tradice poměrně mladá," upozornila odbornice na historickou gastronomii Dagmar Janatová. Na vesnicích sice na štědrovečerním stole měli devatero až dvanáctero jídel, ale patřily mezi ně tak prosté pokrmy, jako prosná či ječná kaše, hrách, čočka, mák, med, česnek, šípek, chléb, zelí či houby.
"Rybu si lidé pekli z těsta spíše symbolicky," uvedla. Večeře například začínala plackou s medem či česnekem a pokračovala kroupovou, hrachovou nebo houbovou polévkou. Přidávaly se tam i sušené švestky. Na stole se objevoval štědrovečerní kuba, vánočka, jedlo se sušené ovoce a v bohatších rodinách jablkové záviny.
Oproti chudině si šlechta a bohatší měšťané "dávali do nosu". Jedli raky, zvěřinu, lososy, candáty a štiky, přičemž se používaly tradiční černé omáčky. V nich bylo to, co dům dal - ovoce, ořechy, med. Platilo, že čím byla omáčka starší, tím byla lepší.
