Návrhem, jak zajišťovat právní pomoc pro nemajetné občany, se bude dnes zabývat Rada vlády pro lidská práva.
Současná praxe je taková, že nemajetní lidé mohou dostat právní pomoc v trestněprávních sporech. O přidělení právníka zdarma nebo za sníženou odměnu rozhoduje soud. Dokud ale není kauza předmětem soudního řízení, je sporné, zda soud může advokáta vůbec přidělit. Posouzení, zda je žadatel skutečně tak chudý, že si nemůže právníka zaplatit sám, leží na libovůli soudce.
Stát ale zatím vůbec neřeší pomoc chudým v občanskoprávních sporech, při konfliktech s úřady či stížnostech třeba na špatně poskytnutou zdravotní péči.
Nijak upravena není ani speciální právní pomoc, třeba u osob duševně nemocných nebo omezených na svobodě. Roli státu zatím částečně suplují nevládní neziskové organizace.
„Současný systém je neefektivní,“ domnívá se Pavel Čižinský z Poradny pro občanství, občanská a lidská práva. „Lidé s právním problémem se nemají prakticky na koho obrátit třeba v případě, že potřebují jen první vysvětlení, základní právní poradenství,“ dodává Čižinský.
Ministerstvo spravedlnosti slibuje, že ještě letos předloží vládě zákon, kterým poskytování bezplatné právní pomoci upraví. Jak konkrétně ale právní pomoc pro nemajetné zajistí, ještě neví. „Úprava bezplatné právní pomoci je ve fázi příprav. Bylo by tedy předběžné zmiňovat jakékoli konkrétní závěry,“ tvrdí mluvčí resortu Zuzana Kuncová. Podle ní je dokonce také možné, že dojde pouze k modifikaci současných norem, například občanského soudního řádu či rozšíření povinností advokátní komory.
Rada vlády pro lidská práva dnes bude mít na stole návrh, kterým chtějí některé nevládní organizace prosadit vznik státem spravovaného Centra právní pomoci.
Centrum by mělo mít své regionální pobočky a v nich poskytovat bezplatné právní poradenství. V jeho kompetenci by mělo být i posuzování nároků žadatelů na bezplatnou právní pomoc. Rozhodování by mělo probíhat formou správního řízení s možností odvolat se ke správnímu soudu. Zákon rovněž vymezí, kdo má nárok na jaký typ pomoci.
Náklady uhradí stát
Návrh počítá s tím, že pracovníci centra budou dojíždět i za klienty, kteří sami nemohou aktivně právní pomoc vyhledat: do ústavů sociální péče, domovů důchodců či věznic. Jeho zaměstnanci by měli být vyškoleni i pro práci s mentálně hendikepovanými osobami či s národnostními menšinami. Provoz by hradil stát z rozpočtu, případně klienti formou spoluúčasti či podílu na vysouzených částkách.
Ale ani zástupci veřejnosti nejsou v názoru na formu zajištění právní pomoci jednotní. Podle předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů Vladimíry Boškové by měl stát přednostně řešit ochranu nejzranitelnějších osob, jako jsou lidé nedobrovolně hospitalizovaní (např. v psychiatrických léčebnách), imobilní či zdravotně nebo mentálně hendikepovaní.
Bošková navrhuje zřízení regionálních ombudsmanů pro zdravotní péči po vzoru Rakouska, Německa či Maďarska. Další možností je, aby takovou bezplatnou právní pomoc zajišťovala prostřednictvím svých regionálních poboček advokátní komora.
Současná praxe je taková, že nemajetní lidé mohou dostat právní pomoc v trestněprávních sporech. O přidělení právníka zdarma nebo za sníženou odměnu rozhoduje soud. Dokud ale není kauza předmětem soudního řízení, je sporné, zda soud může advokáta vůbec přidělit. Posouzení, zda je žadatel skutečně tak chudý, že si nemůže právníka zaplatit sám, leží na libovůli soudce.
Stát ale zatím vůbec neřeší pomoc chudým v občanskoprávních sporech, při konfliktech s úřady či stížnostech třeba na špatně poskytnutou zdravotní péči.
Nijak upravena není ani speciální právní pomoc, třeba u osob duševně nemocných nebo omezených na svobodě. Roli státu zatím částečně suplují nevládní neziskové organizace.
„Současný systém je neefektivní,“ domnívá se Pavel Čižinský z Poradny pro občanství, občanská a lidská práva. „Lidé s právním problémem se nemají prakticky na koho obrátit třeba v případě, že potřebují jen první vysvětlení, základní právní poradenství,“ dodává Čižinský.
Ministerstvo spravedlnosti slibuje, že ještě letos předloží vládě zákon, kterým poskytování bezplatné právní pomoci upraví. Jak konkrétně ale právní pomoc pro nemajetné zajistí, ještě neví. „Úprava bezplatné právní pomoci je ve fázi příprav. Bylo by tedy předběžné zmiňovat jakékoli konkrétní závěry,“ tvrdí mluvčí resortu Zuzana Kuncová. Podle ní je dokonce také možné, že dojde pouze k modifikaci současných norem, například občanského soudního řádu či rozšíření povinností advokátní komory.
Rada vlády pro lidská práva dnes bude mít na stole návrh, kterým chtějí některé nevládní organizace prosadit vznik státem spravovaného Centra právní pomoci.
Centrum by mělo mít své regionální pobočky a v nich poskytovat bezplatné právní poradenství. V jeho kompetenci by mělo být i posuzování nároků žadatelů na bezplatnou právní pomoc. Rozhodování by mělo probíhat formou správního řízení s možností odvolat se ke správnímu soudu. Zákon rovněž vymezí, kdo má nárok na jaký typ pomoci.
Náklady uhradí stát
Návrh počítá s tím, že pracovníci centra budou dojíždět i za klienty, kteří sami nemohou aktivně právní pomoc vyhledat: do ústavů sociální péče, domovů důchodců či věznic. Jeho zaměstnanci by měli být vyškoleni i pro práci s mentálně hendikepovanými osobami či s národnostními menšinami. Provoz by hradil stát z rozpočtu, případně klienti formou spoluúčasti či podílu na vysouzených částkách.
Ale ani zástupci veřejnosti nejsou v názoru na formu zajištění právní pomoci jednotní. Podle předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů Vladimíry Boškové by měl stát přednostně řešit ochranu nejzranitelnějších osob, jako jsou lidé nedobrovolně hospitalizovaní (např. v psychiatrických léčebnách), imobilní či zdravotně nebo mentálně hendikepovaní.
Bošková navrhuje zřízení regionálních ombudsmanů pro zdravotní péči po vzoru Rakouska, Německa či Maďarska. Další možností je, aby takovou bezplatnou právní pomoc zajišťovala prostřednictvím svých regionálních poboček advokátní komora.