Řada indicií přitom naznačuje, že Čeřovský není jediným, koho Václav Klaus na Hrad pozval. Oproti dosavadní praxi je to průlom. Až dosud totiž nikdo z vojáků, kteří se bránili okupaci a později byli za své chování komunistickým režimem tvrdě postiženi, takto oceněn nebyl. „Pozvánka přišla v pátek. Vážím si toho. Za celou tu dobu od roku 1990 si nás totiž nikdo nevšiml. S Václavem Havlem jsem dokonce seděl ve vězení, ale nevypořádal se s tím,“ řekl LN Čeřovský.
Klausův mluvčí Radim Ochvat pozvání Čeřovského na Hrad nekomentoval. Podle vojenského historika Eduarda Stehlíka ale Čeřovského ke Klausovi nejspíš doprovodí i další bývalí vojáci s podobným osudem. „Asi před třemi týdny jsem pro ministerstvo obrany sháněl informace o lidech, kteří by měli jít v této souvislosti k panu prezidentovi na Hrad,“ potvrdil Stehlík.
A co konkrétně Čeřovský v srpnu 1968 dělal? „Sloužil jsem tehdy v Hradci Králové, a když Rusové přišli, tak jsme jim odmítli cokoli poskytnout,“ vzpomíná Čeřovský. Později odmítl podepsat souhlas se vstupem vojsk a musel kvůli tomu z armády odejít. O několik let později se z něj stal chartista a komunistický režim ho hned dvakrát poslal za mříže.
Podle Stehlíka sice odpor československých vojáků vůči okupantům v srpnu 1968 nepřerostl „do ozbrojeného boje“, přesto byl rozsáhlý. Vojáci například zajišťovali vysílání rozhlasu nebo pomáhali rozvážet a kolportovat různé tiskoviny. Řada z nich také s okupanty odmítla jakkoliv spolupracovat. „Okupační jednotky nedostaly leckde ani vodu a nebyly třeba vůbec vpuštěny do kasáren. Říká se také, že existoval plán na osvobození Alexandra Dubčeka. Ten měly provést speciální jednotky, ale sešlo z něj poté, co se ukázalo, že Dubček byl převezen za hranice,“ dodává historik.
Klausův mluvčí Radim Ochvat pozvání Čeřovského na Hrad nekomentoval. Podle vojenského historika Eduarda Stehlíka ale Čeřovského ke Klausovi nejspíš doprovodí i další bývalí vojáci s podobným osudem. „Asi před třemi týdny jsem pro ministerstvo obrany sháněl informace o lidech, kteří by měli jít v této souvislosti k panu prezidentovi na Hrad,“ potvrdil Stehlík.
A co konkrétně Čeřovský v srpnu 1968 dělal? „Sloužil jsem tehdy v Hradci Králové, a když Rusové přišli, tak jsme jim odmítli cokoli poskytnout,“ vzpomíná Čeřovský. Později odmítl podepsat souhlas se vstupem vojsk a musel kvůli tomu z armády odejít. O několik let později se z něj stal chartista a komunistický režim ho hned dvakrát poslal za mříže.
Podle Stehlíka sice odpor československých vojáků vůči okupantům v srpnu 1968 nepřerostl „do ozbrojeného boje“, přesto byl rozsáhlý. Vojáci například zajišťovali vysílání rozhlasu nebo pomáhali rozvážet a kolportovat různé tiskoviny. Řada z nich také s okupanty odmítla jakkoliv spolupracovat. „Okupační jednotky nedostaly leckde ani vodu a nebyly třeba vůbec vpuštěny do kasáren. Říká se také, že existoval plán na osvobození Alexandra Dubčeka. Ten měly provést speciální jednotky, ale sešlo z něj poté, co se ukázalo, že Dubček byl převezen za hranice,“ dodává historik.
