Pod registračním číslem 38238 se v protokolu kontrarozvědky Bálint objevil 16. listopadu 1989. „Je to nepříjemné, ale není co skrývat. Nikdy jsem s nimi nespolupracoval. Dozvěděl jsem se o tom, při úspěšném absolvování všech bezpečnostních prověrek. A to i na „přísně tajné“. Domýšlím si, že nějaký aktivní příslušník kontrarozvědky založil v ten den spisy na více osob, včetně mě, aniž by o tom dotyční věděli,“ uvedl Bálint.
Při prověrkách Bálint zjistil, že se v registru kontrarozvědky objevil také v roce 1982. „Někdo na mě tehdy založil spis prověřované osoby. Bylo to předtím, než jsem odjel studovat do Polska,“ řekl brigádní generál.
Podle něj je ale zveřejnění protokolu na internetu nezákonné. „Zveřejněny by podle zákona měly být pouze svazky agentů, kteří vědomě spolupracovali s StB. Paušální zveřejnění se dotkne stovek nevinných lidí,“ konstatoval Bálint s tím, že své stanovisko sdělil ministryni obrany Vlastě Parkanové a náčelníkovi generálního štábu Vlastimilu Pickovi. Pickova reakce proto nebyla nijak dramatická.
„Pro pana generála je podstatné, že generál Bálint prošel všemi prověrkami, je držitelem prověrky Přísně tajné, držitelem lustračního osvědčení a držitelem prověrky NATO,“ sdělila stanovisko generálního štábu jeho mluvčí Mira Třebická.
Podle mluvčího Ústavu pro studium totalitních režimů Jiřího Reichla se generálovo jméno mohlo v protokolech objevit náhodou. „Druh spolupráce nelze paušalizovat. Ne vždy lidé spolupracovali. Někteří ani nemuseli vědět, že byli vedeni v protokolech kontrarozvědky,“ vysvětlil.
vojáci, armáda (ilustrační foto). foto: Alžběta Jungrová , Lidové noviny
