Prohra ODS v letošních podzimních senátních a krajských volbách nebyla překvapivá, ani historická. Neúspěch nejsilnější vládní strany je srovnatelný s volbami v letech 2000 a 2002, plyne z analýzy, kterou sepsal vedoucí katedry politologie z brněnské Masarykovy univerzity Stanislav Balík.
Snaha svalit vinu za prohrané volby na nepopulární vládu je sice očividná, ale nemá oporu ve faktech. ODS se podle materiálu musí zaměřit i na středové voliče, jinak nemá šanci vítězit.
"Není vyloučeno, že z hlediska mentality českého národa a dlouhodobých tradic české politiky nebyl nenormální volební výsledek 2008; možná, že byly nenormální výsledky let 2004-2006, kdy pravice převažovala," píše politolog ve svém shrnutí. Přesto prý není možné se vymlouvat, protože ODS svému sociálně demokratickému soupeři výrazně nahrávala.
Krajské i senátní volby letos drtivě ovládla opoziční ČSSD, která nyní vládne ve všech krajích. Kandidáti ODS na senátory uspěli jen v Praze.
Směšná kampaň ODS
Analýza připomíná, že se střetly dvě koncepce předvolebních kampaní - centralizovaná, kterou dopředu avizovala a pak i realizovala ČSSD a decentralizovaná. Pro tu se prý krajské reprezentace ODS rozhodly v obavách z nepopulárnosti kabinetu.
Kampaň ODS z centra tak byla malá, příliš obecná a ODS navíc správně nevysvětlila kroky své vlády. Regionální kampaně měly mnohdy až směšnou podobu. „S typicky ,nezávislým‘ nicneříkajícím a snadno zaměnitelným heslem ,Náš kraj, můj domov‘ se nedalo bojovat proti sice falešným a lživým, přesto efektním ,Zastavme zdražování‘ apod..,“ praví se v analýze.
Ztráta středu = prohra
Podobné závěry analýzy nahrávají současnému předsedovi strany Mirku Topolánkovi, kterého hejtmani prohrou odstranění ze svých dosavadních funkcí krátce po volbách ostře kritizovali. Topolánek bude na sjezdu obhajovat předsednickou funkci, utká se o ní s prvním místopředsedou ODS a pražským primátorem Pavlem Bémem. Toho původně odcházející hejtmani podporovali, nyní už jejich podpora není zřejmě jistá. Například Pavel Bendl, který dříve vedl střední Čechy, už Bémův boj označil za prohraný.
Topolánkovi totiž dosud vyslovila podporu většina regionálních sněmů ODS, za Bémem stojí zřejmě především "jeho" Praha.
Analýza také podporuje Topolánkovu snahu "otevřít" se středovým voličům, bez jejichž podpory prý ODS nemůže v žádných volbách uspět. "Ztráta středu je klíčem k interpretaci prohry. ODS podpořilo pouze tvrdé pravicové jádro, zatímco 'měkký obal' buď nešel k volbám, nebo 'dezertoval' k sociální demokracii. Jakmile se ODS, ať už vědomě nebo vynuceně, opře pouze o vyhraněně pravicové voličstvo, nemá naději na úspěch," stojí v analýze.
V závěru se autor ptá: „Je otázkou, zda ODS nepromrhala velký potenciál roku 2006, kdy slibovala fungující, levný a rozumně jednající stát. Ačkoli odstranila řadu ,výdobytků‘ socialistického osmiletého vládnutí, v řadě oblastí zůstala za očekáváními.“