„Jo, máme trochu strach, tamhle dál už led praská, ale o víkendu tady bývají desítky lidí, je to tu hlava na hlavě,“ líčí dvacetiletá Eva a Šárka, které včera bruslily ve Stromovce.
Pražané sice mohou bruslit na umělých kluzištích, ale řada z nich dává přednost bruslení v přírodě. Největším přírodním kluzištěm zůstává i po částečném vypuštění Hostivařská přehrada. Bruslí se tu od hráze až k malému jezu z lomového kamene u vtoku Botiče do nádrže.
Nad ním se dá sice ještě najít několik malých lagun se zamrzlou hladinou, ale to už je spíše jen pro „osamělé duše“. Veškeré bruslení se proto odehrává na ploše přehrady, která se vždy odpoledne zaplňuje. Atmosféra připomíná dřívější Vltavu na černobílých snímcích z první republiky. Bruslit se dá v Hostivaři jen přes den, protože na led nedosáhne umělé osvětlení. Stánky s grogem, pivem, čajem a svařákem fungují u toboganu na pláži a u vtoku Botiče do nádrže.
Zato na Hamerském rybníku v Záběhlicích u Spořilova se dá bruslit i poté, co padne tma - dosáhne tam totiž veřejné osvětlení. Tento rybník o něco níže po proudu potoka Botiče bývá ale o poznání plnější, protože se k němu dá pěšky seběhnout během deseti minut z několika sídlišť.
Bruslí tady hlavně rodiny s dětmi a hokejisté amatéři. I v největším návalu po poledni je tu ovšem dost volného prostoru na to, aby se dalo dobře bruslit. Je tu pouze nutné dávat pozor na ostrůvek uprostřed rybníka a volnou hladinu pro ryby a labutě nedaleko od něj. Na jedné straně rybníka je v provozu Lechovický sklípek zaměřený na víno a na druhé straně funguje i restaurace. Půjčovna bruslí Bába je kousek nad rybníkem v záběhlické ulici V Korytách.
Oblíbený rybník Šeberák je v obležení i nyní, mimo „koupací“ sezonu - kým jiným než bruslaři. Potěšení z jízdy tu bohužel trochu kazí asi deset centimetrů sněhové pokrývky.
Ve středu rybníka je odhrabáno poměrně hodně cest a ploch, mimo ně je ale bruslení téměř nemožné. Dalším Pražany vyhledávaným přírodním kluzištěm je tradičně libeňský přístav. Prozatím ale nevypadá příliš bezpečně. Jsou tu už některé velké plochy zasněženého ledu, ale špatný je přístup od břehu, kde je led velmi slabý a praská.
Podobná situace je i v zátoce na Vltavě pod Vyšehradem, takzvaném Háfnu. Led je tu na několika místech velmi slabý a hrozí proboření. Vyšehradská zátoka je ale i za velkých mrazů jediným místem, kde se dá ještě v blízkosti pražského centra bruslit na Vltavě.
Od roku 1955, kdy byla nad Prahou vystavěna nádrž Slapy, totiž řeka nezamrzá. Výjimkou byl jen rok 2004, kdy tuto pražskou říční „magistrálu“ opět překvapivě pokryla souvislá vrstva ledu.
I tak ale obyvatelům metropole zbývá ještě dost míst, kam na brusle vyrazit.
Tlustá vrstva ledu je například na nádrži na Lužinách u Nové kolonie, Motole či rybníku v Kyjích. Bruslaři mohou zamířit i ke dvěma rybníkům u Krčského zámečku. Volně přístupný už je ale pouze jeden z nich, z druhého vznikla golfová dráha.
Pražané sice mohou bruslit na umělých kluzištích, ale řada z nich dává přednost bruslení v přírodě. Největším přírodním kluzištěm zůstává i po částečném vypuštění Hostivařská přehrada. Bruslí se tu od hráze až k malému jezu z lomového kamene u vtoku Botiče do nádrže.
Nad ním se dá sice ještě najít několik malých lagun se zamrzlou hladinou, ale to už je spíše jen pro „osamělé duše“. Veškeré bruslení se proto odehrává na ploše přehrady, která se vždy odpoledne zaplňuje. Atmosféra připomíná dřívější Vltavu na černobílých snímcích z první republiky. Bruslit se dá v Hostivaři jen přes den, protože na led nedosáhne umělé osvětlení. Stánky s grogem, pivem, čajem a svařákem fungují u toboganu na pláži a u vtoku Botiče do nádrže.
Zato na Hamerském rybníku v Záběhlicích u Spořilova se dá bruslit i poté, co padne tma - dosáhne tam totiž veřejné osvětlení. Tento rybník o něco níže po proudu potoka Botiče bývá ale o poznání plnější, protože se k němu dá pěšky seběhnout během deseti minut z několika sídlišť.
Bruslí tady hlavně rodiny s dětmi a hokejisté amatéři. I v největším návalu po poledni je tu ovšem dost volného prostoru na to, aby se dalo dobře bruslit. Je tu pouze nutné dávat pozor na ostrůvek uprostřed rybníka a volnou hladinu pro ryby a labutě nedaleko od něj. Na jedné straně rybníka je v provozu Lechovický sklípek zaměřený na víno a na druhé straně funguje i restaurace. Půjčovna bruslí Bába je kousek nad rybníkem v záběhlické ulici V Korytách.
Oblíbený rybník Šeberák je v obležení i nyní, mimo „koupací“ sezonu - kým jiným než bruslaři. Potěšení z jízdy tu bohužel trochu kazí asi deset centimetrů sněhové pokrývky.
Ve středu rybníka je odhrabáno poměrně hodně cest a ploch, mimo ně je ale bruslení téměř nemožné. Dalším Pražany vyhledávaným přírodním kluzištěm je tradičně libeňský přístav. Prozatím ale nevypadá příliš bezpečně. Jsou tu už některé velké plochy zasněženého ledu, ale špatný je přístup od břehu, kde je led velmi slabý a praská.
Podobná situace je i v zátoce na Vltavě pod Vyšehradem, takzvaném Háfnu. Led je tu na několika místech velmi slabý a hrozí proboření. Vyšehradská zátoka je ale i za velkých mrazů jediným místem, kde se dá ještě v blízkosti pražského centra bruslit na Vltavě.
Od roku 1955, kdy byla nad Prahou vystavěna nádrž Slapy, totiž řeka nezamrzá. Výjimkou byl jen rok 2004, kdy tuto pražskou říční „magistrálu“ opět překvapivě pokryla souvislá vrstva ledu.
I tak ale obyvatelům metropole zbývá ještě dost míst, kam na brusle vyrazit.
Tlustá vrstva ledu je například na nádrži na Lužinách u Nové kolonie, Motole či rybníku v Kyjích. Bruslaři mohou zamířit i ke dvěma rybníkům u Krčského zámečku. Volně přístupný už je ale pouze jeden z nich, z druhého vznikla golfová dráha.