Ďuričkova nejbližší rodina se ovšem od stránek, na kterých jsou i některé protokoly z výslechů, distancuje. "Nepodílíme se na uveřejňování informací z vazební věznice a nesouhlasíme s vydáváním těchto prohlášení, s jejich obsahem, s tímto způsobem dalšího ubližování a jitření ran. Je nám to velice líto," uvedla pro Lidové noviny Ďuričkova dcera Martina.
"Jménem naší rodiny vyjadřujeme svou lítost nad zmařeným lidským životem. I když pro nás ten osudný říjnový večer rovněž znamenal obrovskou rodinnou tragédii, žijeme nadále své běžné životy, jsme obyčejní lidé s každodenními starostmi. Věříme, že soud rozhodne o spravedlivém trestu, že čas zahojí bolest na obou stranách. Děkujeme za dosavadní respektování soukromí našich rodin," stojí v prohlášení zaslaném redakci.
Právník Josef Lžičař, který zastupuje rodinu zastřeleného Václava Kočky mladšího, již podal kvůli výrokům na internetových stránkách www.duricko.cz trestní oznámení. "Některé věty by se daly chápat jako podněcování k násilí na mých klientech. Kladu si v souvislosti s vraždou pana Kočky mladšího otázku, zda měla být pouze začátkem Ďuričkou proklamovaného boje proti zlu," řekl Lidovým novinám Lžičař.
Reagoval tak především na text na úvodní stránce webových stránek Bohumíra Ďuričky:
Vážení spoluobčané, bojovníci za pravdu a spravedlnost,
při útoku a následné sebeobraně dne 9. října 2008 jsem se nechtěně dostal do války proti organizovanému zločinu rodiny Kočkových, mimo jiné provozovateli Matějské pouti na Výstavišti v Praze-Holešovicích. Taktiku boje pro rok 2009 jsem zvolil ve formě kobercových náletů na pozice zla. Abych dosáhl vítězství pravdy, buduji věrné a bojeschopné vojsko, které dle principu šachové partie dá této mafii Kočků a jejich pochopům definitivní mat. Bojovník nemůže být voličem sociální demokracie. Po vítězném boji bude naše vojsko základem nové politické strany, liberálně-konzervativní. Sám nedokážu nic, společně nemůžeme prohrát.
Kdo šíří Ďuričkovy názory ze zamřížované cely do světa? Jsou to vůbec jeho slova?
Další podrobnosti
o webu Bohumíra Ďuričky
si přečtěte v pátečním vydání deníku
