Klaus se zastal Karla Gotta proti 'elitářským odsudkům'

„Jak se u nás říká: Pomoz si, a Bůh ti pomůže. To určitě platí. A nemusí být člověk právě Gott,“ hodnotí prezident populární českou osobnost, která za měsíc oslaví sedmdesátku.

Zmiňuje se třeba i to tom, jak prominentní předlistopadový zpěvák dokázal překonat rok 1989. „S lehkostí sobě vlastní před dvěma desetiletími překonal i hluboký kulturní příkop, který se v naší zemi otevřel po zhroucení komunismu, kdy vše ,staré‘ bylo odmítáno a kdy snaha o radikální diskontinuitu s minulým režimem poznamenala i nálady a sympatie příznivců středního proudu naší hudební scény.“ Václav Klaus se na začátku textu podivuje některým hudebním kritikům, že dlouho nad zpěvákem ohrnovali nos. Gott prý přitom plnil sály doma i ve světě a vyvolával nadšení u fanoušků.
 „Tento zjevný rozpor - mezi většinově sdíleným přesvědčením o zpěvákově mimořádnosti a více či méně elitářskými odsudky mnohých pozorovatelů naší hudební scény - sám o sobě dokazuje, že je Karel Gott unikátní osobností,“ píše prezident v předmluvě ke knize.

Klaus to shrnuje slovy, že pokud je člověk odhodlaný a jde za „svou hvězdou“ s plným nasazením, bez výmluv a naříkání, často mu i okolnosti pomohou.

Prezident v textu přiznal, že žánr, který Gott představuje, ani neobdivuje, ale ani si ho neoškliví.  „Mou krevní skupinou byl od mládí jazz, v minulosti i dnes spíše výlučná hudební i společenská kategorie. V populární hudbě styl spíše tvrdší než ten, který reprezentuje Karel Gott. Žánr, který on představuje, ani neobdivuji, ale ani si jej neošklivím. Beru ho na vědomí jako jev, který nejpozději od druhé poloviny minulého století neodmyslitelně patří ke kulturnímu projevu našeho civilizačního okruhu,“ vyznává se Klaus.

 Klaus Gotta sledoval dlouhá léta, vzpomíná na něj ještě z legendární pražské kavárny Vltava. „Na scéně se objevil na prahu politického ,tání‘ závěru padesátých let, který přinášel uvolnění i do té doby pevně sešněrovaných poměrů naší kultury. Začínala éra Semaforu, pronikal k nám rock’n’roll a do této situace razantně vstoupil mladý zpěvák se skvělým hlasem i zcela novým projevem. Pokud si dobře pamatuji, Karla Gotta jsem prvně uviděl na odpoledních čajích v kavárně Vltava,“ tvrdí.

 Dnes je podle Klause Gott fenoménem nejen kvůli svému jménu.
 „V totalitním Československu se stal prvním představitelem showbyznysu. Existovaly sice všechny možné Pragokoncerty a jiné státní agentury, které možnosti i zisk umělců velmi omezovaly a kontrolovaly, ale v profesionalitě Karlu Gottovi zabránit nedokázaly,“ domnívá se prezident.

 „Pro mne je právě toto oním fenomenálním činem, který Karla Gotta odlišuje od většiny jeho generačních profesních kolegů - a vlastně nejen generačních. A nejen z jeho profese. Je jasné, že komunistická éra neumožnila mnoha talentům, aby se z nich stali další Baťové. Ale Karel Gott našel a zaplnil skulinku, která něco takového v jeho oboru umožňovala. A to je mimořádné,“ dodal Klaus.