"Je to zadostiučinění. obrátit se na soud bylo jedinou šancí, jak ze sebe sundat nálepku estébáka," řekla bezprostředně po rozsudku Bartošova advokátka Pavlína Urbancová. Poslanec ovšem i nadále zůstane v protokolech kontrarozvědky, má ale v rukou, zatím nepravomocné, soudní "potvrzení", že byl registrován neoprávněně. "Registrační protokoly jsou dnes již historickými dokumenty a výmaz z nich podle mého názoru možný není," dodala Urbancová.
Do hledáčku vojenské kontrarozvědky, před listopadem 1989 součásti StB, se Bartoš dostal na vojně, když sloužil u raketových jednotek. Jeho svazek je velmi stručný a nevyplývá z něho, že by Bartoš s estébáky spolupracoval. Fakt, že ho kontrarozvědka spolu s dalšími tisícovkami lidí evidovala coby důvěrníka zveřejnil loni v létě Archiv bezpečnostních složek spolu s Ústavem pro studium totalitních režimů, kterým to ukládá zákon.
Poslanec pak zažaloval ministerstvo vnitra, které je právním nástupcem StB, s tím, že o své registraci vůbec nevěděl a je tudíž neoprávněná. U soudu vypovídali i dva bývalí důstojníci kontrarozvědky, kteří potvrdili, že Bartoš skutečně o ničem nevěděl, což prý byla běžná praxe.
A zřejmě právě díky svědectví obou estébáků Bartoš uspěl. "Nepodařilo se prokázat, že by se jednalo o oprávněnou registraci. Ministersvo vnitra to neprokázalo" vysvětlila důvody svého rozhodnutí soudkyně Dagmar Stamidisová.
Už v roce 1992 Ústavní soud rozhodl, že důvěrníci nebyli vědomými spolupracovníky StB. Lidé ale důvěrníky často zaměňují s vědomě spolupracujícími agenty a právě proto se Bartoš obrátil na soud. "Pokud se před tchýní obhajujete, že jste nic neudělal a ona vám po hodině vysvětlování řekne: 'My tě stejně máme rádi.' Tak obrátit se na soud je jedinou možností, jak se očistit," popsala Bartošovy pohnutky Urbancová.