Důvodem vyklízení jsou podle mluvčí Ústavu pro informace ve vzdělávání (ÚIV) Bohumily Beranové časté stížnosti okolních obyvatel na hluk a nepořádek. Vila Milada, která leží na rozhraní Troje a Holešovic, je posledním squatem v Praze. Squatteři ji podle ÚIV, který je správcem areálu, obývají od roku 1997.
Okolí vily je v současné době obehnáno policejní páskou, policie nevpouští do areálu žádné další lidi. V blízkosti vily se shromáždilo několik desítek příznivců, které obyvatelé svolali prostřednictvím internetových výzev. Malují transparenty s nápisy Nezabíjejte Miladu.
Jednoho příznivce policisté po krátké potyčce zadrželi. Podle Jana Němce, který příznivce zastupuje, odvezla policie k lékařskému ošetření také mladíka s epileptickým záchvatem, muže s podlitinami na zádech a jednu dívku. Ta společně s dalšími lidmi obývala v areálu starý autobus, který se policisté snažili vyklidit.
Beranová řekla, že by měl být dnes vyklizen také další objekt nazvaný Miluška, který se nachází asi 200 až 300 metrů od squatu Milada.
"Squatteři pořádají až do ranních hodin hlasité koncerty, na něž se sjíždějí stovky lidí. Obyvatelé a studenti nemají klid ani na spánek, ani na práci a studium. V okolí squatu panují neúnosné hygienické podmínky, okolí obou vil je zamořeno lidskými i zvířecími exkrementy," zdůvodnila vyklízení Beranová. Squatteři se údajně pokoušeli s místními obyvateli dohodnout a problémy omezit. Začali například pracovat na odhlučnění koncertní místnosti.
Na případné vyklízení se squatteři dlouhodobě připravovali. V domě podnikli řadu opatření, která mají postup policie či bezpečnostní agentury zbrzdit. Každé patro například oddělili mřížemi či padacími dveřmi. Součástí "obranného plánu" je únikový východ na střechu, kde chce alespoň část obyvatel vydržet co nejdéle a mezitím zaktivovat své příznivce.
Prvorepubliková vila je umístěna v těsném sousedství vysokoškolských kolejí Univerzity Karlovy v Pelc Tyrolce. Milada byla opuštěna v roce 1988. Ve vile se často pořádají koncerty, protirasistické festivaly nebo promítání filmů, obyvatelé do budoucna uvažovali i o výstavách. Budova měla být původně zbourána, proto neměla číslo popisné. ÚIV tedy musel nejdříve požádat o zapsání do katastru nemovitostí, teprve poté mohl majetkem disponovat.
