Lidovky.cz

Zničené lužní lesy či rašeliniště. Za povodně si můžeme částečně sami

Česko

  9:17
PRAHA - Za současné ničivé povodně si částečně mohou Češi sami. Zvlášť za minulého režimu se totiž krajina změnila k horšímu.

dubový háj foto: Shutterstock

Zničené lužní lesy. Lány polí bez mezí a remízků. Řeky a potoky narovnané do umělých koryt. Smrkové monokultury místo v Česku tradičních dubů a buků. Neposekané horské louky, po kterých v případě lijáku voda teče jako po másle. Za to vše příroda vrací úder v podobě pustošivých povodní.

Nová hrozba. Dražší pojistné

Současné záplavy ve střední Evropě začínají hýbat i trhem s pojistkami. Největší světová zajišťovna Münchener Rückversicherung, jež takzvaně pojišťuje pojišťovny, už oznámila, že zřejmě přehodnotí míru rizika pojištění v oblastech, které dosud byly považované za málo rizikové. Podobně se zajišťovny zachovaly po povodních v roce 2002, kdy se voda objevila často na místech, kde ji nikdo nepředpokládal. Postup zajišťoven pak vedl ke zdražení pojistek a k rozšíření oblastí, kde pojišťovny proti povodním už vůbec pojišťovat nechtějí.
„Zajišťovny prostě už přestaly považovat střední Evropu z hlediska přírodních katastrof za relativně klidný a bezpečný region,“ řekl už dříve LN mluvčí České pojišťovny Václav Bálek. A při současné vlně záplav se objevily další nečekané situace - postiženy byly často obce ležících daleko od velkých toků, dokonce na vršku. Vyplavily je totiž silné přívalové deště. Zajišťovny se přitom domnívají, že se nejedná o ojedinělý jev, ale o dlouhodobý klimatický trend spojený s oteplováním klimatu. Experti zajišťoven očekávají další nárůst průměrných teplot a častější výkyvy počasí spojené právě třeba s náhlými přívalovými dešti. „Dlouhotrvající horka, kvůli kterým zemřely v roce 2003 v Evropě tisíce lidí, se mohou od roku 2020 například v Rakousku opakovat každé čtyři a později dokonce každé dva roky,“ řekl Andreas Siebert, expert Münchener Rückversicherung pro rizika přírodních katastrof. „O přehodnocení míry rizika je zatím předčasné hovořit. Stále probíhá hodnocení katastrofy,“ tlumí hrozby zástupkyně mluvčího České pojišťovny Dagmar Koucká. Firmy se nicméně začínají otázkám důsledků globálního oteplování věnovat. Čeští sadaři už po zahraničním vzoru zakrývají sady speciálními sítěmi kvůli kroupám. A tvrdí, že se jim až osmisettisícová investice na hektar vyplatí. „Před dvaceti lety jsme se tady s kroupami setkali v průměru jednou za pět let. Loni přišlo krupobití třikrát a způsobilo škodu za 30 milionů,“ řekl LN Tomáš Sedláček, šéf ovocnářské divize firmy Úsovsko na Šumpersku.
Marek Kerles



Za velkou vodu mohou částečně i nezodpovědní vlastníci horských luk. Ti totiž své pozemky nechávají ležet ladem a během roku je ani jednou neposekají. Přitom správná údržba luk je důležitá pro udržení vody v krajině.

„Vysoká tráva, pod kterou je starší, vytvoří v případě prudkého deště doškový efekt. Voda nemá žádnou šanci se vsáknout a okamžitě odteče do údolí. Jak to tam poté vypadá, jsme viděli během povodní,“ řekl LN mluvčí Krkonošského národního parku Radek Drahný. Voda se poté naakumuluje v nížinách, kde ji nic nedrží a vytvoří povodňovou vlnu, která dokáže zničit úplně vše.

Na špatné hospodaření v lesích upozorňují ekologové již několik let. Vadí jim například plošné kácení vzrostlých stromů. Na holých stráních pak půdu, do které se voda vsakuje, nic nedrží. To je také podle odborníků nejpravděpodobnější příčina letošních povodní.

„Krajina je v poslední době hrozně zatížena a pozměněna lidskou činností. Zásadní prostě je zadržovat vodu v krajině už od samého počátku ve vrcholových partiích. Aby nedocházelo k soustřeďování toků,“ soudí Tomáš Stuchlík, vedoucí Agentury ochrany přírody.

Zaměstnanci českých národních parků a chráněných krajinných oblastí se nyní snaží alespoň o částečnou nápravu škod, které v krajině napáchal bývalý komunistický režim. „Oni chtěli poroučet větru a dešti. Například z rašelinišť nechali vytéci vodu. Udělali stružky, aby se na rašeliništích daly zasázet krásné jizerské smrky, které pak nakrásně uschly,“ popisuje Drahný.

Přitom rašeliniště je prostor, který dokáže „spolykat“ obrovské množství vody, které spadne během přívalového lijáku. „Fakt je, že rašeliniště je vlastně rostlina, mech rašeliník. Ten má takovou retenční schopnost, že když je vyschlý a má nasáknout vodu, tak dokáže stonásobně zvětšit svůj objem v buňkách. To je obrovský potenciál,“ tvrdí Drahný.

Zničení lužních lesů, které mají schopnost zadržet obrovské množství vody, je podle vědeckých studií katastrofou. Experti a ekologové spočítali, že zachované lužní lesy na Moravě dokázaly při povodních v roce 1997 zadržet třikrát více vody než všechny přehrady v povodí Moravy a Odry dohromady.

„Upravením koryt se navíc snižuje množství zachycené vody o 60 až 70 procent a jen za dvacáté století se délka českých řek a potoků zmenšila zhruba o třetinu. Přitom každý metr přírodního toku drobného potůčku zadrží až dva a půl kubíku vody,“ potvrdil Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha. „Samozřejmě prudké lokální srážky nezachytí ani fungující krajina. Záplavy byly a budou. Dnes jsou však extrémnější než dříve,“ doplnil Stuchlík.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.