Českou republikou a Lichtejnštejnské knížectví dosud rozděloval spor, na jehož pozadí je konfiskace majetku rodu Lichtenštejnů, zejména na Moravě, na základě Benešových dekretů po druhé světové válce. Lichtenštejnsko považuje postup tehdejšího Československa za neoprávněný, protože dekrety se měly týkat Němců, nikoli lichtenštejnských občanů.
Lichtejnštensko bylo jedinou zemí světa, která neuznala samostanou Českou republiku.
"Bude podepsáno společné prohlášení o navázání diplomatických styků, které bude doprovázené memorandem," vysvětlil Kohout. V memorandu bude obsažen vznik společné komise historiků, která bude zkoumat sporné otázky.
Ministr zahraničí také zdůraznil, že navázání diplomatických styků umožní další rozvoj vzájemných vztahů a užší spolupráci v mezinárodních organizacích a v rámci evropského integračního procesu. "Reflektuje také staletou společnou historii a na ní založenou kulturní a hospodářskou sounáležitost," podotkl ministr.
Podle tiskové služby lichtejnštejnské vlády spojuje oba státy společné evropské dědictví a staletí přetrvávající dějiny lichtenštejnského rodu.
"Lichtenštejnsko a Česká republika dospěly k názoru, že se mohou vztahy obou států na základě tohoto společného dědictví a společných hodnot vyvíjet a při tom být překonány i rozdílné pozice, které existovaly v průběhu proměnlivých dějin," stojí v lichtejnštejnském tiskovém prohlášení.
Česko-lichtenštejnské vztahy jsou léta ovlivněny spory o majetekNevyřešené majetkové problémy, na jejichž pozadí je konfiskace majetku rodu Lichtenštejnů, komplikují vzájemné vztahy dvou po staletí historicky spjatých zemí - Česka a Lichtenštejnska. Kvůli těmto sporům nebyly také mezi oběma zeměmi ještě navázány diplomatické vztahy. Vleklý spor již řešily německé soudy, Mezinárodní soud v Haagu i ve Štrasburku. Dnes premiér Jan Fischer a ministr zahraničí Jan Kohout informovali, že obě země standardní diplomatické vztahy navážou. Lichtenštejnský kníže Hans Adam II. vede kolem bývalých panství rodu v Česku letitý spor. Majetek Lichtenštejnů, kteří patřili k nejbohatší šlechtě v českých zemích (sídlili na zámcích Břeclav, Lednice, Valtice, Bučovice, Krnov, Šternberk, Moravská Třebová, Úsov, Zábřeh, Plumlov, Velké Losiny, Lanškroun a Kostelec nad Černými lesy), byl vyvlastněn jako německý v roce 1945 na základě dekretů prezidenta Edvarda Beneše bez úhrady coby dílčí náhrada za škody způsobené okupací. Zdůvodnění znělo, že tehdejší lichtenštejnský kníže se přihlásil k německé národnosti a v souladu s tím se i choval. Hodnotu majetku odhaduje Lichtenštejnsko na sto milionů eur, tedy zhruba 3,2 miliardy korun. Praha ale odmítá jakékoli debaty o vyrovnání. O majetek prý až tak nejde, kníže Hans Adam II. chce údajně očistit rod od nařčení, že jsou, nebo byli Němci. Lichtenštejnsko svůj protest zaměřilo proti tomu, že majetek byl zabaven jako německý. Knížectví tvrdí, že bylo za války neutrální zemí, a proto údajně Československo postupovalo neoprávněně. Stejně neoprávněně prý konalo i Německo, když "lichtenštejnským majetkem zaplatilo své reparace" vůči Československu a navíc v 90. letech neumožnilo Vaduzu částečně se zahojit prostřednictvím obrazu Velká vápenka. Řada historiků tvrzení Lichtenštejnska o jeho samostatnosti a neutralitě za války odmítá. Známý spor o obraz ze 17. století začal již v roce 1991. Tehdy brněnský Památkový ústav zapůjčil dílo na výstavu do Kolína nad Rýnem a lichtenštejnský kníže požadoval jeho navrácení. Jeho žaloba však byla postupně zamítnuta zemským, vrchním zemským, spolkovým a konečně v březnu 1998 i ústavním soudem. Všechny instance německé justice se odvolaly na dosud platné poválečné zákony spojenců, podle nichž německým soudům nepřísluší rozhodovat o případech souvisejících s válečnými událostmi. To bylo v červnu 2001 důvodem, proč Lichtenštejnsko podalo proti Německu žalobu kvůli porušování mezinárodního práva u Mezinárodního soudního dvora (ICJ) v Haagu. Knížectví žádalo, aby Německu nařídil odškodnění lichtenštejnských občanů. V roce 2005 ale ICJ dospěl k závěru, že mu nepřísluší soudit spor mezi Lichtenštejnskem a Německem o bývalý lichtenštejnský majetek zabavený po druhé světové válce v tehdejším Československu. Zdůvodnil to tím, že kauza vznikla podstatně dříve, než obě země v roce 1980 přistoupily k dohodě o řešení případných sporů před ICJ. Lichtenštejnským požadavkům již dříve nevyhověly jak německé soudy, tak ani Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Lichtenštejnsko považovalo vztahy k ČR, jež je počtem obyvatel 300krát větší, za napjaté. Jeho vláda jako jediná neuznala samostatnou ČR. Přesto vzájemné kontakty nezamrzly úplně, v letech 1991 až 1992 navštívila Lichtenštejnsko řada československých delegací, v lednu 1995 tam odjel na přátelskou návštěvu tehdejší premiér Václav Klaus. V roce 2003 se lichtenštejnská vláda také rozhodla finančně pomoci českým kulturním institucím postiženým povodněmi. Oficiální styky navázaly obě země v roce 1938, kdy také ČSR souhlasila s návratem části zabaveného majetku a vyplacením odškodného. Vzhledem k německé okupaci však byly o rok později styky přerušeny, pozemky nebyly navráceny a škody nebyly uhrazeny. Podle Hanse Adama II. jeho rodina za války neuznala protektorát Čechy a Morava a finančně podporovala Benešovu exilovou vládu. S poukazem na nevyřešené spory s ČR a Slovenskem blokovalo v roce 2003 Lichtenštejnsko několik týdnů podpis smlouvy o rozšíření Evropského hospodářském prostoru o země, které vstupovaly do EU. Se Slovenskem Lichtenštejnsko styky také dosud nenavázalo. |
