Vondra, který v ODS platí za těžkou váhu v mezinárodních vztazích, v rozhovoru pro LN naznačuje jistý obrat v zahraniční politice: teď prý je třeba "vzít vážně i evropskou obranu", a pokud by Irové počátkem října odhlasovali Lisabonskou smlouvu, neváhat už s její ratifikací ani v České republice.
Co pro Českou republiku znamená oznámení amerického prezidenta, že u nás USA nebudou stavět radar?
Znejistění. Nabízí se otázka, nakolik se můžeme spolehnout na bezpečnostní garance. Já jsem ze staré školy a myslím si, že jednou podepsané dohody mají platit.
Z jaké školy je Obama?
Každopádně z jiné než předchozí prezidenti. Všichni jeho předchůdci v Bílém domě měli nějakou zkušenost s Evropou, znali evropskou historii osobně nebo přes svou rodinu. Znali cenu oběti, kterou Amerika musela přinést, aby Evropu vytáhla z jejích průšvihů. Barack Obama je první americký prezident, který tuto zkušenost nemá. To je nový fenomén.
Bohužel ale po tom pokusu zůstává dojem, že Rusko má právo mluvit do střední Evropy.
Barack Hussein Obama zřejmě věří, že mu toto gesto pomůže k dohodě s Ruskem a k dialogu s Íránem. Pokud by Rusko opravdu přestalo vyhrožovat naším směrem a pokud by se Írán vzdal jaderného programu, tak fajn.
Pak můžeme z celého příběhu odejít s tím, že náš odpovědný přístup napomohl k prosazení dobré věci. Taky se ovšem může stát, že Obama svou politikou povzbudí Íránce v jejich snaze mít jaderné rakety a že Amerika podcení velmocenské choutky Ruska v naší části Evropy.
Po dnešku (rozhovor byl pořízen ve čtvrtek večer - pozn. red.) vypadáme jako součást ruské sféry vlivu. To by byla dost zdrcující image, nemyslíte?
Je třeba to vidět v celé šíři. Jedna věc je protiraketová obrana, která Rusko spíš iritovala, než že by ho ohrožovala. Druhá věc je, kde budeme za pět nebo deset let. Nehraje se přece jen o protiraketovou obranu, hraje se o to, v čích rukou skončí česká petrochemie, v čích rukou skončí české plynárenství a jaderná energetika. A pokud bychom se tu za pět let probrali a zjistili, že jsme zase ruská gubernie, akorát jiným způsobem, tak je všechno špatně.
Jaká je souvislost mezi radarem a nákupem české petrochemie?
Přímá souvislost asi neexistuje, ale symbolika se nabízí. Ústupek v jedné oblasti může generovat chuť tlačit nás v oblasti jiné. A nepochybně tu jsou tací, kteří by si takový vývoj přáli.
Koneckonců ta první reakce Jiřího Paroubka dnes se dalece vymyká jakékoliv myslitelné reakci třeba v Polsku. Z toho, co Paroubek poslední dobou tvrdil a také činil, vidíte, že jemu je otázka naší strategické bezpečnosti lhostejná.
Rusové před pár dny oznámili, že nepodpoří sankce proti Íránu. Pak by ale vyškrtnutí střední Evropy z deštníku byl ústupek, za který Američané nic nedostali. Jsou naivní?
Samozřejmě, někdy může ústupek na začátku vygenerovat dobrou vůli, jindy může být projevem slabosti. Já jen na základě zkušeností ze střední Evropy vím, že Rusové jsou velmi tvrdí a schopní vyjednavači a že dokážou každého ústupku velmi chytře využít.
Kdy jste si vy osobně uvědomil, že by Američané z radaru mohli vycouvat? Ještě v dubnu mluvil Obama v Praze o deštníku docela slibně.
Ano, na Hradčanském náměstí nás všechny ujistil, že nás neopustí. Řečník je to výborný a má dobrého speechwritera - mimochodem kluka, který tady po revoluci chvíli žil a myslím, že Čechy a Češky má rád - ale já jsem už tehdy z té návštěvy měl trochu kyselý pocit.
Ona totiž spadla do blbé doby. Obama sem přijížděl ve chvíli, kdy Jiří Paroubek shodil vládu, tím pádem ta vláda už nebyla plnohodnotnou vládou, a fakt je, že po návratu do Ameriky svým spolupracovníkům řekl, že to v Praze byl waste of time, ztráta času.
Když se zklameme v Obamovi, hned se běžíme přivázat k Sarkozymu, který mimochodem Obamovi radil udělat přesně to, co dnes oznámil?
Sarkozy přece není jediný hráč. Vždycky by se hledal kompromis hlavně mezi Francií, Německem a Británií.
Vzpomenete si na jednu konkrétní situaci v posledních dvou letech, kdy by nás aspoň jeden z těch tří hráčů v něčem podpořil?
To ne. Ale je prostě fakt, že zvláštní vztahy s Amerikou narazily na svoje limity a byla by chyba si to ještě rozházet se spojenci v Evropě. Kdo nám pak zbude? Rusové v Karlových Varech.
Nemluvíte o té evropské bezpečnostní politice spíš proto, abyste posílil svoje šance na post evropského komisaře? Myslíte, že budete komisařem?
Neodmítl bych, ale myslím, že nakonec asi nebudu.
Nezkrácený rozhovor naleznete v sobotním vydání deníku
