Knihovnice, ale prý i knihovníci (to se trochu divíme), z Moravské městské knihovny v Brně se svlékli a nechali se vyfotografovat pro kalendář, který se bude jmenovat Knihovny jsou sexy! Bohužel jsem viděl jen pár ukázek, ale i tak se mi věc velmi líbí: knihovnice mají pěkné pozadí, jejich postoje jsou decentní a s regály jim to vyloženě sluší, Přál bych si takové album zavěsit třeba u nás v rubrice, bylo-li by kam (máme takový ten velký sál – newsroom, kde nejsou stěny).
Kalendáře s lidmi bez šatů jsou dvojího druhu: ten první je tradiční, jsou na nich indiferentní modelky v různém stupni obnaženosti a vyzývavosti, přičemž na nich lidé (většinou asi muži) oceňují především či pouze to tělo. Dělá jim navíc dobře, že ho mají po ruce po celý rok, jen se jim jednou za měsíc vymění.
V posledních letech se však prosazuje druhý, pokročilejší typ nahých kalendářů, kde nejde jen o to tělo, nýbrž ono je nositelem nějaké ideje, která je jako by důležitější, ale bez těla by třeba zapadla. To jsou kalendáře, kde vystupují lidé, kteří modely běžně nejsou, nesvlékají se jen tak na veřejnosti či pro veřejnost, přičemž také oni mají pod šaty tělo, což je na člověku (z mého pohledu na ženách) často velmi vzrušující, dokonce víc než ty věčně nahé modelky.
Například právě knihovnice. Jejich nahá těla v cudných, ale přece jen dosti přitažlivých pózách mezi knihami, souvisí s poznatkem allenovské psychoanalýzy, že náruživá četba knih je „sublimací touhy spatřit matčino přirození“ čili jaksi se vrátit do lůna. Setkání s nahou knihovnicí mezi regály se pravidelně umísťuje na předních místech nejžádanějších přání intelektuálů a představa, že vám čtenářský průkaz vydá žena s obnaženými prsy, je sen, s nimiž vstupujeme do dospělosti. A je ještě plno dalších souvislostí.
Jistou analogii lze nalézt s novinami. Příští týden se bude fotit redakce Lidových novin. Už se objevily návrhy, že budeme nazí.
O autorovi| Jiří Peňás, redaktor LN