* LN Je konec roku 2009. Kolik zákonů v České republice vlastně platí?
Budete se divit, ale nikdo to přesně neví. Můžeme odhadnout, že zákonů přijatých po roce 1945 je účinných něco málo přes dva tisíce, nepočítaje nařízení vlády a vyhlášky.
* LN Volíte formulaci „po roce 1945“. Co zákony ještě starší?
Předpisů z první republiky je více než tisíc. Od roku 1918 jsme vydali přes šedesát tisíc předpisů a deset tisíc jsme jich převzali z RakouskaUherska. Lze odhadnout, že nezrušených je přes 15 000 – včetně stovek těch, které ještě pamatují monarchii. Třetina jsou fungující předpisy, podle kterých se postupuje a jsou živé, ty označujeme za jádro právního řádu.
* LN A zbytek? Ty nejsou zrušené?
Třetina jsou sice nezrušené, ale už neužívané, jsou to například státní rozpočty, předpisy upravující zaniklé instituce a podobně. A poslední třetinu označujeme odborně za legislativní svinstvo. Jsou to předpisy, které jsme opomněli zrušit.
* LN Říkáte, že tohoto legislativního svinstva je stejně jako užívaného jádra našeho právního řádu?
Prostě jsme vyčištění právního řádu, označované jako depuraci, nikdy neprovedli. Neučinili jsme tak v roce 1918, 1948, 1968 ani po roce 1989. Depurace je sice poměrně složitý problém, ale v době výpočetní techniky to je jistě řešitelné. Za všech polistopadových ministrů pro legislativu však byl ochoten tento proces zahájit pouze Miloslav Výborný, kterého záhy odvolali. Přitom nejde o otázku výsostně politickou, ale o pořádek v našem právu.
* LN Je to tedy jeden z důvodů, proč je náš právní řád tak nepřehledný?
Podle počtu předpisů patříme v evropském kontextu spíše k průměru. Jenomže jde o víc. Lze prokázat, že texty předpisů jsou stále delší, zvyšuje se počet paragrafů a neustálé novelizace prakticky znemožňují si učinit představu, jak aktuální text vlastně vypadá. Předseda vlády je sice povinen vydávat po větších novelizacích tzv. úplné znění předpisu, ale tuto povinnost často neplní. Kdyby se občané chovali ke svým povinnostem podobně, mohli bychom tento stát zavřít. Praxe zemí, jako je Švédsko, kdy ke konci roku vyjde kompletní znění celého právního řádu, je pro nás nedostižným snem.
* LN Není to tím, že měníme zákony příliš často?
Právě novelizace jsou velký problém. Pohlédneme-li na naše velké zákoníky, jako je občanský zákoník, pracovní zákoník, obchodní zákoník či trestní řád, byly novelizovány šedesátkrát a víckrát, obvykle třikrát za rok. A nejsou to malé novely. Přitom výzkumy potvrzují, že fakticky větší novela začne fungovat asi po třech letech, kdy si ji soudy, orgány státní správy i občané osvojí. Tempo novelizací je absurdní a nemá od roku 1918 obdoby. Takové množství novelizací jsme nepotřebovali při vzniku republiky v roce 1918, nepotřebovali je ani komunisté po roce 1948 a nový systém po sametové revoluci v roce 1990. Teprve po roce 1993 se z novelizování stala metoda vládnutí a lze prokázat, že náš vstup do EU nemohl být příčinou tohoto stavu.
* LN Není novelizace lepší než přijímání nových zákonů?
Novelizační boom je spíše zaběhnutou praxí, kdy se parlament a vláda zbavuje odpovědnosti udělat vše napoprvé a důkladně. A tak novelizuje předpisy a dál se o jejich osud příliš nezajímá. Vzpomeňme obvyklou závěrečnou větu z důvodových zpráv v parlamentu: navrhovaný zákon nemá žádné náklady pro státní rozpočet. To je samozřejmě nesmysl, každá změna se projeví. A mimochodem smekám před redakcí naší Sbírky zákonů. Tato, v jiných zemích vážená instituce, pracuje u nás ve velmi složitých podmínkách a přes všechny problémy je schopna vydávat naše předpisy ve standardní evropské formě. Což považuji za malý zázrak.
