Češi chodí na led s hokejkou. To nezmění ani Sáblíková

V souvislosti s debatou o možném rozvoji rychlobruslení v Česku po olympijském úspěchu Martiny Sáblíkové mnozí odborníci potvrzují, že k tomu, aby mladí Češi začali masově napodobovat olympijskou vítězku, zřejmě nebude stačit jen případná výstavba rychlobruslařského stadionu. Jde také o to, nakolik budou děti ochotné změnit své zažité návyky při zimních radovánkách.

Zatímco v Česku je každá zamrzlá vodní plocha okamžitě obsazena malými hokejisty, pokud zamrznou jednou za čas kanály v Nizozemí, malí i velcí bruslaři vydrží celé hodiny jezdit ze strany na stranu a žádnou hokejku k tomu nepotřebují. A v Rakousku či Bavorsku? Na rybnících se místo hokeje i bruslení provozuje masově lední metaná, pro většinu českých kluků hra pro dědky.

Češi jsou nakloněni spíš kolektivním sportům
"V každém státě je to opravdu na ledě jiné, vím to z doby, kdy jsem trénoval v zahraničí," říká čestný předseda Českého svazu ledního hokeje Karel Gut. U českých kluků je z minulosti tradičně zakotven pocit, že zamrzlá vodní plocha je určena k tomu, aby se na ní něco hrálo, nikoliv jen bruslilo. I kdyby místo puku měli kluci vzít zavděk zmrzlou žábou.

"Jednak jsme asi skutečně jako Češi náchylní ke kolektivním sportům, jednak tady má hokej dlouhou tradici, protože první úspěchy v tomto sportu se dostavily velmi rychle, už za první republiky," říká Gut. O jakési národní hravosti Čechů podle něj vypovídá i fakt, že v Česku se začalo se soutěžním hokejem mnohem dříve než v "ledových zemích" Finsku a Švédsku. A hrálo se pouze na přírodních plochách, což je dnes věc zhola nemožná. Když už ale řeky a rybníky přece jen zamrznou i dnes, místo bruslařské dráhy jako v Nizozemí si kluci raději "vyšornují" hřiště.  "Tak je pravda, že snad každý táta dá v Česku klukovi na led hokejku," říká předseda Českého svazu rychlobruslení Ondřej Brada. V době, kdy se veškeré sporty na bruslích přesunuly na závodní úrovni do hal, ale podle něj případný rozvoj rychlobruslení až tak úplně nezávisí na široké členské základně, vyrostlé na rybnících.

"Mluví se například o výstavbě speciálního rychlobruslařského stadionu, ale rychlobruslení na krátké sprintérské tratě se dá dobře provozovat i na současných zimních stadionech. Jenže ty jsou zasvěceny především hokeji, rychlobruslaři za současné situace tohoto sportu těžko led zaplatí," říká Brada.

Výsledek na olympiádě letitou tradici jen těžko zvrátí
O to obdivuhodnější je podle něj cit trenéra Sáblíkové Petra Nováka, který dokázal najít budoucí olympijskou vítězku ve zcela "nerychlobruslařské" zemi. Otázka, zda úspěch zlaté Martiny povede ke zlepšení podmínek rychlobruslařů v Česku, zasvěceném hokeji, je podle něj složitá. "Dnes má Český rychlobruslařský svaz 450 členů a jejich počet se za poslední dva roky zvedl o pětinu. Zda to ale bylo kvůli úspěchům Martiny, můžeme jen spekulovat," říká Brada.

Tradice jednotlivých druhů zimních sportů a radovánek je v jednotlivých zemích tak silně zažitá, že nějaký náhlý zvrat přichází podle odborníků jen těžko v úvahu. A to i přesto, že české rychlobruslení dopadlo letos na olympiádě mnohem lépe než tradiční hokej.

"V Rakousku nebo ve Švýcarsku se na ledě stále hraje metaná, v Nizozemí bruslí, v Česku si kluci nedovedou představit pobyt na ledě bez hokejky. Je to asi prostě dáno nějakým podvědomím, které vychází z minulosti," říká hokejový internacionál Jaroslav Pouzar.