"Pořád se motáme v kruhu, nezměnilo se skoro nic," říká architekt a urbanista Maxmilián Wittmann z Vysokého učení technického v Brně. Po prvních povodních v roce 1997 se podílel na výzkumu Strategie rozvoje měst po povodních, jehož jedním výstupem bylo doporučení pro města a obce, jak v oblastech ohrožených velkou vodou regulovat další rozvoj.
" Zóny bydlení přesto vznikají v záplavových oblastech dál, a to i v lokalitách, kde po povodních musely být domy demolovány," říká.
On-line rozhovor |
Potíže si nezpůsobují jen lidé, ale mohou za ně i úřady. Ty by totiž výstavbu v záplavových zónách vůbec neměly dovolit. Zabránit tomu mohou pomocí územních plánů. Ovšem skutečné zákazy se do nich většinou neprosadí, často i proto, že některé obce leží v kritických územích téměř celé.
"Třeba povodněmi poškozená Raspenava je téměř celá v záplavovém území. Tam byly proto velké diskuse s povodím Labe. Ale prošlo dost rozvojových ploch, které jsou v zóně, kam voda při povodni dosáhne," přiznává Kateřina Lauermannová, vedoucí odboru Územního plánování Libereckého kraje.
Někteří odborníci ale dodávají, že je situace alespoň trochu lepší. "Dříve nebyly v územních plánech ty zátopové čáry vůbec uvedeny. I když je to tam jen jako orientační údaj, tak je to důležitá informace. Teď už jsem dlouho neviděl plán, ve kterém by to chybělo," říká architekt Josef Smola, jehož ateliér postavil protipovodňový dům v Letech u Dobřichovic, který přestál v roce 2002 povodeň bez větší újmy.
Někteří odborníci jsou oproti úředníkům přísnější, a rádi by nastavili tvrdší pravidla. Vzorem by mohlo být například Švýcarsko, které je rovněž poměrně malou zemí s hustým osídlením. Ti, kteří se přesto rozhodnou stavět dům v nebezpečných místech, musejí počítat s vyměřením velké daně z nemovitosti. Peníze jdou do fondu, z něhož jsou pak financovány různé povodňové škody.
V Česku takový systém zatím nefunguje. A ani hrůzné zkušenosti z předchozích povodní toho příliš nezměnily. "Neobnovily se říční ekosystémy, stará ramena řek, územní plány znovu umožňují stavět v záplavových oblastech," vypočítává Wittmann.
Architekti umí vybudovat lidem domy, které by měly rozbouřené vodě odolat. Ale v Česku téměř nerostou. Takové stavby mívají speciální izolaci, využití místností určené možným ohrožením vodou a stojí na pylonech či vyvýšených valech. Podobné bydlení popisuje i docentka Zdenka Lhotáková, která se věnuje působení vody v krajině a připomíná, že v Česku se na taková opatření zapomíná. "I ve Vídni nyní staví tak, že domky stojí na jakýchsi valech, takže i když je kolem metr vody, zůstanou na ostrůvku," popisuje.
Sami architekti ale přesto říkají, že lepší je nestavět v záplavových zónách vůbec. "Budovy pro bydlení by se tam povolovat určitě neměly," upozorňuje architekt Jan Sapák. Zároveň se ale odborníci shodují, že lidé, kteří zažili povodně, jsou přece jen opatrnější. Třeba nové domy staví často z pevnějších materiálů.
