PRAHA/BRNO -
Na volební sjezd sociálních demokratů v Brně jejich expředseda Jiří Paroubek (ČSSD) sice nepřijel, svůj projev ale v pátek zveřejnil alespoň na internetu. Paroubek se opřel do současného vedení strany, které je podle něj vůči opozici příliš mírné. Zdeňka Škromacha označil za "lenocha", Marii Benešovou a Milana Urbana zase za "myšlenkově sterilní rutinéry".
Exšéf strany, kterému zlomily vaz loňské volby do sněmovny, na volební sjezd do Brna nepřijel, protože prý nedostal dostatečně důstojnou pozvánku. Na svém serveru Vaševěc.cz proto alespoň zveřejnil svůj bilanční projev.
Skupina roztřesených ratlíků "Když jsem v dubnu 2005 přebíral funkci premiéra a ČSSD, byli jsme jako vyjedený krám s 10 % volebních preferencí. Tehdy ČSSD a její vedení – z nichž mnozí jsou stále místopředsedy a o funkce se znovu ucházejí – připomínalo skupinu roztřesených ratlíků a stranu zasáhla malomyslnost," vzpomíná Paroubek.
"Před volbami v červnu 2006 jsme byli nejen ve vnitřní krizi, ale byla proti nám vedena široká mediální kampaň, do níž se zapojily i bezpečnostní složky, včetně justice," připomíná vedle dalšího kauzu Kubice. Podle něj podobná mediální kampaň rozložila polské sociální demokraty.
Škromach je lenoch, píše Paroubek
Současnému vedení strany bývalý předseda Paroubek vytýká přílišnou umírněnost vůči opozici. "Když se naši politici budou jen usmívat, popřípadě jejich nejsilnější kritika vlády se omezí na pouhé dobrácké 'Ty, ty, ty', zatímco lidé jako Kalousek, Nečas či Bárta budou drancovat tuto zemi a okrádat její občany, pak budeme nejen zbyteční, ale co horšího – budeme směšní!" varuje Paroubek.
Expředseda ČSSD se podivil, že strana nepředložila vlastní variantu důchodové reformy. "Za to je někdo odpovědný. Ten někdo se jmenuje Z. Škromach, politický rutinér a lenoch bez vlastních myšlenek," opřel se do místopředsedy ČSSD. Za "myšlenkově sterilní rutinéry", kteří se "léta jen vezou", označil také bývalou nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešovou a místopředsedu ČSSD Milana Urbana.
Podle něj bude horký kandidát na předsedu a úřadující šéf ČSSD Bohuslav Sobotka úspěšný jen v tom případě, jestliže nebude "obklíčen lidmi bez názorů, lenochy a lidmi bez odvahy".
Paroubek o manželce Petře V psaném projevu se Paroubek postavil také za svou manželku Petru, která tento týden vystoupila ze strany. Podle něj si její podpory nevážili ani lidé z vedení strany. "Já se jí po tom všem opravdu nedivím a komentáře některých z vás po jejím vystoupení ze strany byly, slušně řečeno, k odplivnutí. Máte plná ústa toho, jak musí být do vedení strany zvolena žena, a přitom se k ženám mnozí z vás chováte jako burani," zdůraznil Paroubek.
Paroubkovo destarero: Co by měla ČSSD dělat
1. Musí mít v každém okamžiku jasnou představu, co si myslí lidé, veřejnost, voliči sociální demokracie, jejich pevné jádro i voliči potenciální. Jestli něco v závěru volební kampaně v květnu 2010 selhalo, bylo to právě analytické zázemí ČSSD. Soupeři četli situaci ve společnosti lépe, diktovali témata v závěru kampaně a udrželi si strategickou iniciativu v období, ve kterém se rozhoduje, koho bude volit většina voličů.
2. Nikdy nepodcenit programovou činnost. Již po sjezdu ČSSD v roce 2007 byly vytvořeny tvořeny týmy, které zpracovaly ly materiály často na vynikající obsahové úrovni. Chtělo by to jen vytáhnout ze šuplíku zejména materiály zpracované
j é ke střední třídě, k mladé generaci a k Praze a začít s nimi pracovat. Pokud tuto politiku nevezmou za svou funkcionáři také na úrovni okresů a krajů, nemá tato politika šanci na úspěch. Tito funkcionáři musí přestat být neprostupnou vrstvou stranické oligarchie, jak to kdysi charakterizovala P. Buzková, rigidně zabraňující uplatnění nových přístupů a myšlenek.
3. Trvat na čistotě stranických řad, to je nesmírně důležité pro budoucí věrohodnost strany. Mimo stranu by měli zůstat lidé s kriminální minulostí (Děčín, Louny). Strana nesmí postupovat podle zásady »co jsme si, to jsme si« u vlivných funkcionářů strany. Mám tím na mysli hejtmany Palase a Zimolu, oba se stanou pro stranu v budoucnu zátěží.
4. Velmi pravděpodobně se nezmění ani vztah rozhodující části médií vůči ČSSD. Prostě charakter médií, zejména tištěných, není u nás pluralitní a je třeba s tím počítat jako s konstantou. Je nutné hledat všechny cesty k rozšíření působení strany, jejích členů a funkcionářů na internetu i jinde.
5. Neméně důležitá je ovšem také komunikace uvnitř strany. Myslím, že je nutné obnovit pravidelné informování o základních politických otázkách týdne, politických postupech vedení strany např. formou bulletinu předsedy anebo jinou vhodnou formou.
6. Jako důležité vidím rozvinout v rámci ČSSD prvky přímé demokracie. Využít možnosti pořádat k zásadním politickým otázkám vnitrostranická referenda. Uplatnit přímou volbu předsedů okresů, krajů a následně pak předsedy ČSSD.
7. Změnit způsob nominace čtrnácti krajských lídrů pro volby do Sněmovny. Stavět do čela kandidátek lidi s největším kreditem, s největší podporou veřejnosti.
8. Zásadně změnit volbu členů ÚVV a předsednictva strany z dosavadní v podstatě zastupitelské na volbu, kde by získávali zastoupení především celostátně uznávané osobnosti strany.
9. Velkou pozornost věnovat vyhledávání nových kontaktů a zejména nových myšlenek z neziskových organizací.
10. Také před příštími volbami česká pravice nepochybně vytáhne »osvědčený« antikomunistický koncept KSČSSD. Strategickým cílem ČSSD musí být v příštích sněmovních volbách získání levicové většiny mandátů ve Sněmovně. Ostatně analogii toho můžeme hledat ve výsledcích krajských voleb v roce 2008. Levicová většina mandátů umožnila ČSSD vytvořit si ve všech krajích podmínky pro sestavení takového uspořádání krajské rady a tedy vládnutí, které nejlépe umožní v tom kterém kraji splnit její volební program. Představa, že pokud nebude po sněmovních volbách levicová většina, může se ČSSD díky »koaličnímu potenciálu« svých nových lídrů stejně dostat do vlády, je z říše politické sci-fi. A hlavně je v rozporu s naprosto převažující evropskou tradicí a realitou. Vlády ve většině evropských států jsou vytvářeny buď kolem silné pravostředové, anebo kolem silné levostředové strany. Bude proto nezbytné kousnout do trpkého jablka jménem KSČM. Fantazírování o tom, že členstvo KSČM za deset či dvacet let vymře, už tady bylo před volbami v roce 1990 z úst známých prognostiků a zejména neřeší postup ČSSD a levice před a po příštích volbách do Sněmovny. KSČM je největším problémem české levice. Kromě toho při příštích může na levici stát ještě další politický subjekt.
