VV chtějí do čela resortu vrátit svého předsedu Radka Johna, který byl v úřadě necelý rok.
O návratu Johna do čela ministerstva čtěte: |
Odborníci na bezpečnostní problematiku ovšem poukazují na to, že časté střídání hlav ve vedení klíčového ministerstva, zajišťujícího bezpečnost státu, může napáchat spíše škody.
Velké změny na vnitru
"Potíž je v destabilizaci celého systému. Tady nejde o výměnu pouze ministra vnitra, který po volbách té funkci může udávat jistý politický směr, tady jde i o výměnu náměstků, policejního prezidenta a dalších. Takové změny samozřejmě nejsou dobře pro žádný resort," myslí si například Andor Šándor, bezpečnostní poradce a bývalý náčelník vojenských zpravodajců.
"Složky podřízené vnitru jsou rozsáhlé, policie zaměstnává 80 tisíc lidí a v resortu vnitra je otázka stability zásadní," dodal Šándor.
Překotné střídání v čele ministerstva vnitra kritizuje i bývalý šéf resortu Ivan Langer (ODS), který vnitro řídil za vlády Mirka Topolánka.
"Za uplynulé dva roky máme třetího ministra (ve Fischerově vládě jím byl Martin Pecina – pozn. red.) a ani jeden neměl a nemá zkušenosti s řízením tak velké instituce, což se na stavu resortu dramaticky negativně podepsalo a stále podepisuje," uvedl pro LN Langer.
Vnitro jako ledoborec
Ten přirovnal resort k ledoborci, který, když se otáčí, vykazuje velkou míru setrvačnosti. "V okamžiku, kdy se střídají ministři jako na běžícím pásu, jsou dlouhodobé projekty ohrožovány personálními změnami a nekompetentními zásahy, což je bohužel vidět," řekl Langer, podle jehož názoru je současné ministerstvo vnitra v takovém rozkladu, v jakém nebylo od roku 1989.
"Rozhodně se to může projevit v bezpečnosti státu," dodal bývalý ministr. Langera za jeho personální a další zásahy po nástupu na ministerstvo vnitra ostře kritizovala opoziční ČSSD. V názoru na časté změny vedení s ním nyní ale příslušník opačného politického tábora souhlasí.
Poslanec Jeroným Tejc (ČSSD), který má ve straně na starosti bezpečnostní problematiku, rovněž považuje rychlé střídání ministrů vnitra za rizikové. "Především v tom, že místo zásadních a dlouhodobých koncepčních rozhodnutí se ministři musí seznamovat se stavem resortu a se svými kompetencemi," myslí si Tejc.
