Na počátku akce StB bylo hlášení agenta s krycím jménem Tobo o setkání s bývalým kancléřem Jaromírem Smutným v říjnu 1959 v Londýně. Podle Toba si Smutný koupil v Putney dva domy za 100 až 300 tisíc liber z peněz, které zbyly na válečných účtech prezidenta Beneše.
ČTĚTE TAKÉ: |
Smutný čas od času posílal přes prostředníky menší částky i Haně Benešové. StB to nezůstalo utajeno a začala sledovat Ludmilu Sobotovou, vdovu po jednom z bývalých pracovníků prezidentské kanceláře, která se na tajné komunikaci mezi Smutným a Benešovou podílela.
Brzy se jí podařilo podstrčením svých agentů dostat kanál mezi Londýnem a Prahou pod svou kontrolu. Haně Benešové dva pracovníci ministerstva vnitra 22. června 1961 oznámili, že vědí o existenci konta a že podle zákona musí nabídnout cizí peníze do deseti dnů po nabytí čsl. státní bance. Benešová pak byla nucena souhlasit, aby v Londýně jejím jménem usilovali o identifikaci peněz a jejich převedení do Československa.
Během dalších pěti let bylo z anglického konta Edvarda Beneše do Československa převedeno 19 tisíc liber, v přepočtu více než půl milionu korun, v té době značná suma. Z ní se však do rukou Hany Benešové dostal jen zlomek, protože ministerstvo financí uvalilo na částku správní poplatek ve výši 30 procent z kurzovní protihodnoty, zvýšené o 100 procent.
Prakticky Hana Benešová získala 112 tisíc Kčs a 50 tisíc tuzexových bonů. StB se přes najatou britskou advokátní kancelář snažila najít ještě další konta, na kterých mělo být na 50 tisíc liber. Nepodařilo se jí ale prokázat, že jde o Benešův soukromý majetek, takže peníze zůstaly rodině Smutného.
