Když v roce 2003 vydávala své nařízení o hračkách vláda Vladimíra Špidly, svět byl ještě jednoduchý. Kabinet vycházel z toho, že každý zhruba ví, co je hračka („Pro účely tohoto nařízení se za hračku považuje jakýkoliv výrobek navržený nebo zjevně určený ke hraní dětem mladším 14 let.“).
Pro jistotu následoval seznam dvaceti výjimek, jako třeba vánoční ozdoby, sportovní potřeby a vzduchovky. Od té doby se svět zkomplikoval.
Vláda definuje i pojmy nebezpečí („potenciální zdroj poškození zdraví“) anebo riziko („pravděpodobná míra výskytu nebezpečí“) |
Vláda Petra Nečase cítila v novém nařízení 86/2011 Sb. z 1. dubna nutnost definovat funkční hračku, kosmetickou hračku, hračku do vody a dokonce i pojem nebezpečí („potenciální zdroj poškození zdraví“) a riziko („pravděpodobná míra výskytu nebezpečí“).
Také seznam všeho, co není hračkou, povážlivě narostl: nejenže sem nepatří puzzle sestávající z více než 500 částí nebo praky a katapulty, ale hračkou nejsou ani hrací automaty, včetně automatů na mince.
Loňským králem právních definic se však stává ministr školství Josef Dobeš s novou vyhláškou o školním stravování č. 463/2011. Dosavadní, šest let stará vyhláška pouze rozlišovala hlavní jídla (oběd a večeře) od doplňkových (snídaně, svačina).
ČTĚTE TAKÉ: |
Ministr však nově definuje, co je to oběd – tím se rozumí „polévka nebo předkrm, hlavní chod, nápoj a případně doplněk – salát, dezert, ovoce“. (Ale to budí další a další otázky! Co je to polévka? Co je to nápoj?)
Žádný z loňských předpisů nicméně nepřekoná tvorbu úřednické vlády Jana Fischera, která – protože neměla sílu prosazovat zákony – vrhla svou energii na vyhlášky.
V roce 2010 její ministr zemědělství definoval zimní spánek a v roce 2009 památně stanovil: „Prasetem se rozumí zvíře druhu prase.“ (vyhláška č. 464/2009 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat).
Nezkrácený text vyšel v pondělním vydání deníku Lidové noviny v příloze Právo&Justice
