"Mám za to, že by tresty měly mít výchovný účel k ochraně celé společnosti," řekla státní zástupkyně Hana Vrbová na závěr své řeči. Ještě před tím zdůraznila, že si Bárta penězmi upevňoval "šedé vůdcovství" ve straně, kterou oficiálně řídí Radek John.
Pro Víta Bártu nakonec navrhla podmínečný trest ve třetině sazby, tedy kolem dvou let. Ovšem zdůraznila, že s dlouhou zkušební dobou. U Jaroslava Škárky také přihlédla k jeho čisté minulosti, a proto by měl za přijetí úplatku dostat také jen podmínku se zkušební dobou kolem dvou let. Navrhla navíc, aby peníze z úplatkářské aféry propadly státu. "Za svoji největší politickou chybu považuji fakt, že jsem na půjčky neuzavřel smlouvy. Byl jsem tak zvyklý činit z dob svého podnikání a bylo to rychlé," řekl ve své záverečné řeči zase obžalovaný Vít Bárta.
Dění u soudu najdete ZDE: |
Státní zástupkyně Vrbová opřela svou řeč o pátý článek ústavy, podle nějž český politický systém stojí na demokratické soutěži politických stran, a o letošní nález Ústavního soudu, podle nějž není dění uvnitř politických stran jen jejich vnitřní věcí. Skutek je podle ní prokázaný: ani obžalovaný Bárta nepopírá čas, místo a způsob předání peněz Kristýně Kočí a Jaroslavu Škárkovi. Vrbová má za to, že je jasný i motiv. Podle ní se Bárta v rámci svého "šedého vůdcovství" snažil úplatkem pro Kočí získat kontrolu nad rozkolísanou situací v poslaneckém klubu. Od Škárky zase podle státní zástupkyně vyžadoval zpacifikování "neposlušné plzeňské organizace Věcí veřejných".
Jaké tresty navrhla žalobkyně Bártovi a Škárkovi?Pro Víta Bártu: § 332 - Podplacení Odst. (2) Odnětím svobody na jeden rok až šest let, propadnutím majetku nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch nebo způsobit jinému značnou škodu anebo jiný zvlášť závažný následek, nebo b) spáchá-li takový čin vůči úřední osobě. Pro Jaroslava Škárku: § 331 - Přijetí úplatku (1) Kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek, nebo kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na čtyři léta nebo zákazem činnosti. (2) Kdo za okolností uvedených v odstavci 1 úplatek žádá, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let. (3) Odnětím svobody na tři léta až deset let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch, nebo b) spáchá-li takový čin jako úřední osoba. |
Návladní uvěřila Kristýně Kočí a bývalé PR poradkyni Věcí veřejných Aleně Maršálkové, že se snažily vložit peníze od Bárty do advokátní úschovy, byť to dělaly "poněkud překombinovaným způsobem" Naopak Škárkovi vytkla, že s převzatými penězi dlouho vyčkával, ačkoli měl nejméně 30 hodin na rozmyšlení.
Za důležité označila výpovědi poslanců Humla a Vacka. První podle ní přesvědčivě popsal vnitřní fungování Věcí veřejných: "Předsedou byl John, ale velel Bárta." Druhý je pro obžalobu podstatný v tom, že přijal od Bárty peníze, ačkoli měl dostatečné příjmy a milion korun úspoor na účtu - nepotřeboval tedy žádnou půjčku.
Advokát Oldřich Chudoba v závěrečné řeči upozornil, že "téměř korunní svědkyně" Maršálková u většiny událostí vůbec osobně nebyla. Přečetl ze smlouvy o úschově, v níž se nemluví o úplatku - peníze mají být určeny na "PR služby Aleny Maršálkové pro Kristýnu Kočí". Podle něj obžaloba stojí především na tvrzeních Kočí, která podle něj projevuje "bájivou lhavost", a Jaroslava Škárky, který opakovaně lhal.
K TÉMATU |
