Zatímco pražský městský soud neuznal ani jeden z důvodů, kterými ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil podkládal své rozhodnutí odvolat Vlastimila Rampulu z funkce Vrchního státního zástupce v Praze, Nejvyšší správní soud vyhověl Pospíšilově kasační stížnosti hned ve čtyřech bodech z pěti.
Podle NSS měl tedy Pospíšil ne jeden, ale hned čtyři dostatečně pádné důvody, které by stačily k tomu, aby Rampula ve funkci skončil.
ČTĚTE TAKÉ: |
1. důvod: Řízení odboru vyšetřujícího korupci
Pospíšil: Rampula nezvládal řízení Odboru závažné hospodářské a finanční kriminality, tedy odboru, který na Vrchním státním zastupitelství řeší většinu velkých korupčních kauz. Chyby svých podřízených státních zástupců přehlížel a odmítal zjednat nápravu. K nedostatkům došlo ve 34 věcech, tedy ve více než polovině případů, které tento odbor řešil.
Městský soud v Praze: Ministr dostatečně nevysvětlil, co všechno Rampula zanedbal. Nedoložil, že nedostatky ve fungování odboru nebyly "formální a bagatelní".
Nejvyšší správní soud: Šlo sice o drobná pochybení, ale bylo jich tolik, že v souhrnu je jejich celkový dopad nezanedbatelný. Vrchní státní zástupce má odpovědnost za to, jak odbory na jeho úřadě fungují, věci proto měl řešit a zjednat nápravu. "Cena za velkou moc je velká odpovědnost," píše se doslova v rozsudku.
Z rozsudku Nejvyššího správního soudu:"Nelze akceptovat, aby byla taková řada případů zatížena procesními vadami a pochybeními, tím spíše, že jde o dozor nad těmi nejsložitějšími případy kriminality." |
2. důvod: Kauza Gripeny
Pospíšil: Rampula nezažádal o právní pomoc ze Švédska. To přitom mohlo České republice poskytnout důležité důkazy týkající se nákupu stíhaček JAS 39 Gripen. Neučinil tak, přestože mu to nařídila tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká.
Městský soud v Praze: Vesecká výslovně Rampulovi nenařídila obrátit se na Švédsko. Rampula si mohl vybrat - buďto o právní pomoc požádá, nebo zdůvodní, proč tak neučinil. Rampula si vybral druhou možnost, což je v pořádku. (Rampula svou neochotu požádat švédskou stranu o pomoc vysvětloval tím, že nemá důvod se domnívat, že by Švédsko mohlo mít pro českou stranu nějaké podnětné důkazy, pozn. red.)
Nejvyšší správní soud: Městský soud se mýlí, pokyn Renaty Vesecké zněl jednoznačně: o právní pomoc ze Švédska zažádat. Nesplněním tohoto pokynu Rampula porušil zákon.
Z rozsudku Nejvyššího správního soudu:K neuposlechnutí příkazu Renaty Vesecké: "První pokyn v dopisu ze dne 19. 3. 2010 je formulován zcela jednoznačně a neposkytuje adresátovi pokynu možnost uvážení pokyn neprovést." K Rampulovu tvrzení, že neměl důvod Švédsko o pomoc žádat: "Stejně jako před bitvou nikdo nemůže s jistotou Pýthie předvídat výsledek, před justičním dožádáním nelze přesně předpokládat, jaké výsledky, v jakém rozsahu a významu právní pomoc z ciziny pro danou kauzu přinese. Kdyby totiž takové podrobné informace tuzemské orgány činné v trestním řízení měly, žádné informace z ciziny by logicky vyžadovat nepotřebovaly." |
3. důvod: Kauza IPB
O co šlo: Vlastimil Rampula těsně před vyhlášením rozsudku v kauze IPB telefonoval státní zástupkyni Darje Dunajové, aby se na místě neodvolávala. Učinil tak bez jakéhokoliv zdůvodnění.
Pospíšil: To, že Rampula Dunajové telefonoval teprve několik minut před vyhlášením rozsudku, nasvědčuje tomu, že o průběhu kauzy téměř nic nevěděl a o závěrečném soudním jednání se dozvěděl z médií. V takovém případě ale do jejího průběhu neměl zasahovat.
Městský soud v Praze: Rampula byl oprávněn takovýto pokyn vydat, neboť byl předem dostatečně informován svými podřízenými.
Nejvyšší správní soud: Rampula porušil požadavek odbornosti, když bez znalosti spisu Dunajové volal, aby se neodvolávala. Nemluví pravdu, když tvrdí, že byl o kauze dříve informován svými podřízenými. Nikdo z nich, ani sám Rampula, si totiž nemohl přesně rozpomenout, kdy a za jakých okolností o tom spolu mluvili. V kontrastu s tím, jak přesně si všichni pamatují jiné události těchto dní (a zvláště pak okolnosti telefonátu Darje Dunajové), to působí velmi nevěrohodně.
Rampula se tedy "závažného porušení povinnosti" dopustil nejen nevhodnou formou, tj. telefonátem pár minut před vyhlášení rozsudku, ale také neodborným zásahem do případu, s jehož vyšetřovacím spisem čítajícím sedm tisíc stran nemohl být obeznámen.
Z rozsudku Nejvyššího správního soudu:"Ačkoliv několik svědků mlhavě připouští možnost, že vrchního státního zástupce možná o kauze informovali, o okolnostech těchto rozhovorů, navzdory tomu, že si perfektně do detailů pamatují konzultace se státní zástupkyní Dunajovou, které proběhly ve stejné době, se nikdo z nich nevyjádřil s jistotou." "V tomto důkazním kontextu pak působí minimálně nevěrohodně, když vrchní státní zástupce, který proklamoval svou obeznámenost s průběhem hlavního líčení, se o datu vyhlášení rozsudku ve věci dozvěděl až ten den (22. 4. 2008) ráno, když sledoval při ranním holení televizní zpravodajství o případu. |
4. důvod: Odmítnutí poskytnout údaje NSZ
Pospíšil: Rampula porušil zákon, když odmítnul poskytnout statistiky o fungování Odboru závažné hospodářské a finanční kriminality, ačkoliv si o ně Nejvyšší státní zastupitelství výslovně zažádalo.
Městský soud v Praze: Rampula sice povinnost poskytnout údaje měl, toto pochybení ale není natolik závažné, aby jej mělo stát funkci. Navíc poslal na Nejvyšší státní zastupitelství dopis, ve kterém svůj postoj vysvětloval. Tím, že jej Vesecká (a později i Zeman) ignorovali a nereagovali na něj, byl Rampula povinnosti poskytnout statistiky zproštěn.
Nejvyšší správní soud: Není vůbec důležité, jestli Rampula poslal nějaký dopis, nebo ne. Jeho povinnost poskytnout vyžádané informace tím rozhodně nezanikla.
Z rozsudku Nejvyššího správního soudu:" Požadavek poskytnout informace nebyl ze strany nadřízeného zastupitelství nikdy negován či odvolán a žalobcův výklad ignorace dopisu stylem „kdo mlčí, souhlasí“ je naprosto chybný a je v rozporu nejen se zákonem, ale i se samotnými základy systému státního zastupitelství, principem dohledu a subordinace." |
Důvod, který soud neuznal: Kauza České pivo
Postup v kauze České pivo je jediným bodem, v němž se NSS zcela ztotožnil se závěry Městského soudu v Praze a nevyhověl stížnosti ministra Pospíšila, s výjimou stížnosti na procesní postup soudu.
Pospíšil: Rampula účelově a netransparentně odebral dozor nad kauzou České pivo státní zástupkyni Darje Dunajové.
Městský soud v Praze: Rampula kauzu Dunajové odebral v souladu s předpisy, učinil tak v rámci své pravomoci optimalizovat rozdělení práce na VSZ.
Nejvyšší správní soud: Ministrova námitka je nedůvodná, nedá se prokázat, že by Rampula žalobkyni kauzy zbavil účelově. Dunajová proti tomu navíc ani neprotestovala.
Z rozsudku Nejvyššího správního soudu:"Je jistě žádoucí, aby případná výměna dozorového státního zástupce ve složitých a dlouhotrvajících kauzách byla opodstatněná a neměla prvky libovůle, nic ale nenasvědčuje tomu, že by se žalobce (Rampula) v tomto případě svévolného jednání se škodlivými následky dopustil." |
Návrh na Rampulovo odvolání podal už loni v březnu nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Pospíšil poté v říjnu Rampulu odvolal. Ten však podal správní žalobu a pražský městský soud v čele se soudkyní Evou Pechovou mu v únoru vyhověl - Rampula se mohl vrátit zpět do funkce.
O jeho definitivním odvolání tak rozhodl až v úterý 12. června první senát Nejvyššího správního soudu v čele s předsedou soudu Josefem Baxou.
Městský soud postupoval příliš formalisticky, stojí v rozsudku:"Obecně lze konstatovat, že Městský soud v Praze při svém rozhodování postupoval příliš formalisticky, nevzal v úvahu specifika tohoto řízení, charakteru a činnosti systému státního zastupitelství, v neposlední řadě pak pominul roli a odpovědnost vedoucího státního zástupce, stejně jako zcela zásadní principiální limity výkonu jeho funkce." |
