Shromáždění začalo bohoslužbou, následovalo položení věnců a projevy hostů. Vzpomínkový akt zhruba půl hodiny před polednem zakončilo zapálení ohně a seskok parašutistů.
ČTĚTE TAKÉ: |
"Již léta se po nás chce, abychom ve jménu všeobecného sbratřování se na hrůzy války zapomněli. Abychom se cítili stejnými viníky jako ti, kteří mají Ležáky, Lidice a spousty dalších hrůz na svědomí," řekl český prezident Václav Klaus nad věnci u pomníku popravených obyvatel Ležáků. Odsun Němců z Československa po druhé světové válce byl podle něj logickým vyústěním tragické kapitoly českých dějin.
Podle Klause "nacistický teror a fanatický odpor Němců" zničily dlouho a složitě budovanou důvěru mezi Čechy a Němci. "Zopakoval-li před měsícem předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu Franz Pany, že je Václav Klaus nepřátelsky naladěn vůči Německu, rád bych mu odsud vzkázal, že to pravda není," řekl prezident.
"Pouze nemohu, nechci a nesmím zapomenout, co se u nás, ale i na mnoha jiných místech Evropy v době druhé světové války dělo." Klaus ovšem znovu ocenil krok německého prezidenta Joachima Gaucka, který na začátku června vyjádřil lítost nad vyhlazením Lidic a Ležáků nacisty.
'Cestou do budoucnosti není kladení požadavků'
"Vážím si tohoto omluvného a vstřícného gesta, které z německé strany na podobné úrovni dosud nezaznělo. Prezident Gauck jím vyslal signál, že cestou do budoucnosti není kladení požadavků, nýbrž poučení se z historie a úcta k sousedům. Jen taková cesta může naše národy dovést ke šťastnější budoucnosti," uvedl na závěr svého proslovu u ležáckého pomníku.
"Já tedy neznám nikoho, upřímně řečeno, kdo by snad chtěl srovnávat nacistické válečné zločiny s poválečným odsunem," reagoval na Klausův projev politolog Daniel Kunštát. Kdyby se prý podobného gesta jako Gauck dopustil třeba český prezident, premiér nebo ministr zahraničí, jistě by to prý nijak nepodkopalo pozici České republiky na mezinárodním poli.
OSUD LEŽÁKŮLežáky nacisté vypálili 24. června 1942 v rámci odvety za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Gestapo odhalilo, že parašutisté z Ležáků udržovali vysílačkou spojení mezi domácím a zahraničním odbojem. Nacisté ještě 24. června v Pardubicích popravili 34 dospělých, 13 dětí odvlekli. Přežily jen sestry Marie a Jarmila Šťulíkovy, kterým bylo v době, kdy byly poslány do Německa na převýchovu, jeden a dva a půl roku. |
Podle Klause nebylo vyhlazení Ležáků náhodou. "Byl to promyšlený čin okupantů, který naznačoval možný osud Čechů, pro něž, podle německých nacistů, nemělo být v naší tisíc let existující vlasti v budoucnu žádné místo. Jen málo scházelo k tomu, aby se osud lidí z Ležáků stal osudem milionů našich spoluobčanů," řekl.
Zároveň vyslovil obavu, že je stále obtížnější odkaz a memento těchto tragických událostí v povědomí lidí udržet. "Ubývá porozumění tomu, o co vlastně šlo, kdo byli viníci a kdo oběti, a jaké byly příčiny, co čemu předcházelo a co po čem následovalo," řekl prezident. Velká účast na pietním aktu podle něj svědčí o tom, že se letošní 70. výročí podařilo v Česku připomenout.
Štafeta připomněla cestu lidických žen
Pietní vzpomínky na 52 vyvražděných obyvatel Ležáků se zúčastnila také Marie Jeřábková, jedna ze sester Šťulíkových, které jediné masakr přežily. V době, kdy byly odvlečeny a poslány do Německa na převýchovu, jim byl jeden a dva a půl roku. "Přijela jsem zpět v roce 1946. Uměla jsem jen německy. Dvě rodiny jsem měla a obě jsme přišla. Jak o vlastní rodiče, tak o rodiče v Německu," řekla Marie Jeřábková.
Krátce před pietním aktem do Ležáků dorazila štafeta cyklistů a běžců ze 730 kilometrů vzdáleného Ravensbrücku v Německu, která odstartovala v pátek ráno. Trasa v první části štafety připomněla cestu lidických žen, které na konci války musely podstoupit pochod smrti do městečka Wesenburk a později pěšky dorazily zpátky do Čech. Poslední úsek štafety běžela světová rekordmanka Jarmila Kratochvílová.
