Letos na to zapomněla. A právě tomu nyní vděčí za to, že je naživu, věří turistka. „Musely jsme si i s dětmi sednout na zadní pětisedadlo. Spaly jsme, když náhle vzduchem zazněla děsná rána... a pak už bylo ticho,“ vzpomíná Braunová na hrůzný zážitek, kdy autobus mířící na Makarskou riviéru narazil v plné rychlosti do sloupu u dálnice.
ČTĚTE TAKÉ: |
„To, že jsem byly vzadu, nám asi zachránilo život. Předek byl šíleně zdemolovaný,“ vypráví žena s tím, že „pouze“ musela s kolegyněmi vyprostit děti (5 a 7 let), které s nimi cestovaly, zpod sedaček.
Až na pár boulí a odřenin se jim nic nestalo. „Vypotácely jsme se ven, tam už začala zastavovat další auta. Lidé byli strašně milí, nosili jídlo, vodu, rozdávali vlastní oblečení,“ popisuje turistka první chvíle mimo autobus.
'Trvalo to neskutečně dlouho'
Právě ochota řidičů, kteří kvůli tragické nehodě zastavovali a nabízeli pomoc, se jí vryla do paměti. Aby ne, ještě do Brna se v neděli vrátila ve „vypůjčených“ šatech. Boty jí pak přinesl na letištní plochu manžel Zdeněk. „Oblečení se nějak sehnalo, s botami to bylo na místě nehody těžší,“ vypráví Braunová.
A vzpomíná přitom na nekonečné minuty, které uplynuly, než je z místa havárie vysvobodili záchranáři. „Trvalo to neskutečně dlouho. Ale to člověku přijde. Všude panovalo ticho, to bylo zajímavé,“ vybavuje si žena.
Po hrůzném zážitku ji i kolegyně nálada na dovolenkování okamžitě přešla. Zároveň se však odmítly vracet domů stejně - tedy autobusem. „Sledovaly jsme letenky a už jsme je měly i zabukované. Když ale přišla nabídka letět armádním speciálem, neváhaly jsme ani vteřinu. Jsem ráda, že jsem doma,“ oddychla si Milada Braunová.
