O půlnoci Klaus s Mečiarem oznámili konec Československa

Ve středu 26. srpna 1992 těsně před půlnocí, předstoupili v brněnské vile Tugendhat před novináře a oznámili, že československý stát bude od 1. ledna 1993 minulostí.

Ještě před zahájením schůzky spolu oba politici pod mohutným platanem na zahradě vily dvě a půl hodiny jednali pouze mezi čtyřma očima. Přesný obsah jejich rozhovoru zůstal utajen, každopádně vedl k odstranění některých rozporů a ke shodě nad harmonogramem zániku federace.

Role vily Tugendhat
Funkcionalistická vila Tugendhat, architektonický skvost zapsaný v seznamu památek UNESCO, se tak dostala do československých politických dějin, neboť právě v ní se konala i první schůzka představitelů obou republik po volbách v červnu 1992. Již tato první povolební schůzka Klause a Mečiara dala jednoznačně najevo, že skončila doba vleklých diskusí mezi politickými reprezentacemi obou republik, které trvaly prakticky od pádu komunismu v listopadu 1989.

Josef Zieleniec, předseda ODS Václav Klaus, Petr Čermák, Jiří Kovář, Miroslav Macek, předseda HZDS Vladimír Mečiar na tiskovce během jednání o rozdělení federace v brněnské vile Tugendhat.

HZDS přišlo s návrhem přeměny federace na ekonomické a obranné společenství, to však ODS odmítla. Důležitým signálem nezadržitelného rozpadu Československa byl i fakt, že ODS nominovala Klause na funkci českého premiéra, přestože ho po volbách prezident Václav Havel pověřil sestavením federální vlády. Státoprávní jednání se od té chvíle vedla na úrovni republikových vlád.

Nečitelné vyjednávací týmy
I to byl rozdíl proti zvyklostem z minulého období, kdy mezi sebou jednali představitelé republikových a federálních orgánů a do diskusí se svými iniciativami vstupoval i prezident. Právě nečitelnost a různorodost vyjednavačů byly podle politologů jednou z hlavních příčin toho, že vleklá jednání nevedla k žádnému výsledku. Všechny uvažované modely nového státoprávního uspořádání, mezi nimiž nechyběla idea "dvojdomku" či konfederace, nakonec vždy zůstaly jen v oblasti teorie.

Po červnu 1992 se také na obou stranách radikálně změnily vyjednávací týmy. Na české straně například ve volbách propadlo Občanské hnutí, v jehož řadách figurovali protagonisté dřívějších schůzek - například Petr Pithart, Pavel Rychetský a Jiří Dienstbier. Vladimír Mečiar se do čela slovenské politiky vrátil poté, co byl v dubnu 1991 pro neshody v tehdy vládním hnutí Veřejnost proti násilí odvolán z premiérské funkce.

Odstředivé povolební tendence ještě umocnila volba prezidenta, při níž slovenští poslanci 3. července zablokovali potvrzení Václava Havla ve funkci, což bylo v České republice vnímáno značně negativně. Slovenská národní rada navíc 17. července přijala Deklaraci o svrchovanosti Slovenské republiky a ve stejný den Havel oznámil svou abdikaci.

Symbolické odstoupení
Havlovo odstoupení mělo spíše jen symbolický význam. Přestože šlo o prezidenta republiky, neměl Havel v té době prakticky žádný vliv na rozhovory o dalším osudu společného státu.

Harmonogram zániku federace, který ODS a HZDS připravily ve vile Tugendhat, se přes drobné komplikace podařilo prosadit i v parlamentu. Úderem půlnoci 31. prosince přestal československý stát po 74 letech existovat.