K nižšímu počtu vězňů by se mělo podle novely dospět zejména častějším využíváním domácího vězení nebo podmínečným propouštěním za méně závažné zločiny. Norma by měla také zkrátit lhůty pro možné předčasné propuštění, což patřilo k důvodům odmítavého postoje senátorů.
Ředitel výš než soud
Klaus kritizuje například ustanovení, podle kterého by mohl požádat o propuštění vězně ředitel věznice. Takovému návrhu by soud podle novely nevyhověl jen v případě, pokud by bylo zjevné, že by vězeň na svobodě nevedl řádný život. Podle prezidenta by to prakticky znamenalo, že rozhodovat budou ředitelé věznic a soudy to budou jen potvrzovat.
ČTĚTE VÍCE: |
"To by znamenalo popření předvídatelnosti trestního práva, relativizaci systému trestů a vnesení voluntarismu do justičních mechanismů," napsal Klaus. Za nesmyslné a kontraproduktivní označil prezident ustanovení, podle kterého by za neplacení alimentů nově hrozil trest zákazu řízení motorových vozidel. "Znemožnění používání motorových vozidel může ztížit výdělečné možnosti, a tedy i schopnost platit výživné," soudí Klaus.
Novelu původně sepsali tři koaliční poslanci ODS, TOP 09 a Starostů a LIDEM; při jednání sněmovního ústavně-právního výboru se do ní dostala řada úprav ministerstva spravedlnosti. "Rozhodnutí pana prezidenta beru na vědomí. Určitě si prostuduji důvody, proč tuto novelu vetoval," komentoval veto ministr Pavel Blažek (ODS).
Nečas potřebuje 101
K přehlasování veta se musí najít ve Sněmovně většina nejméně 101 poslanců. Proti senátnímu vetu hlasovalo 102 převážně koaličních poslanců. Novela předpokládá, že doma by si po uplynutí poloviny trestu v obvyklém vězení mohli zbytek trestu z rozhodnutí soudu odpykávat lidé, kteří byli odsouzeni za přečiny. Domácí vězení nebo veřejně prospěšné práce by hrozily v případě, že pachatel neuhradí uložený peněžitý trest.
Vězňům by se podle novely rovněž zkrátila lhůta, po jejímž uplynutí mohou znovu žádat o podmíněné propuštění. Nyní je roční, nově má být poloviční.
Lidé, kteří by nebyli odsouzeni za zvlášť závažné zločiny, by mohli být propuštěni už po odpykání třetiny trestu. Kritici z řad opozice poukazovali na to, že jen třetinu trestu by si tak mohli odpykat i ti, kdo byli odsouzeni za vydírání, korupční a drogové delikty, sexuální nátlak, týrání svěřené osoby, majetkové trestné činy se škodou do půl milionu korun nebo za zneužití pravomocí veřejné osoby.
