Wagnerová mimo jiné uvedla, že z deseti členů výboru byli pro rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu jen čtyři.
Pokud by se ztotožnil se stanoviskem výboru i Senát jako celek, změna ústavy by nemohla platit. V případě ústavních zákonů totiž Sněmovna nemůže horní komoru přehlasovat.
Ústavní novela je přitom výsledkem kompromisu, který se v dolní komoře parlamentu rodil dlouho. Počítá s tím, že úřad by prověřoval hospodaření s majetkem právnických osob, v nichž má stát nebo územní samosprávné celky alespoň poloviční majetkovou účast. Kontroloři by ale nemohli do společností kotovaných na burze.
Budova Nejvyššího kontrolního úřadu v Praze
Novela ústavy také předpokládá, že se prověrkové pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu rozšíří kromě krajů a obcí také na veřejnoprávní subjekty. Nyní může úřad kontrolovat jen hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.
V případě krajů a obcí by mohl Nejvyšší kontrolní úřad zkoumat jen hospodaření z pohledu zákonnosti, nikoli třeba hospodárnosti.
