Muž v roce 2003 v Táboře zavraždil údajného milence své ženy. Dvakrát na něj vystřelil z bezprostřední blízkosti. Podle pravomocného rozsudku jednal z pomstychtivosti a na vraždu se dlouho připravoval. Krajský soud mu nejprve uložil sedmnáctiletý trest, Vrchní soud v Praze pak verdikt zmírnil o tři roky.
Žaloba na advokáta
Pachatele zastupoval advokát ustanovený soudem. Muž proti němu později podal žalobu. Tvrdil, že jej hájil špatně a nečinil úkony, které mu ukládá zákon o advokacii. Například před podáním neúspěšného dovolání nekontaktoval odsouzeného a nekonzultoval s ním jeho obsah. Okresní soud v Táboře i tamější pobočka krajského soudu žalobu v roce 2010 zamítly.
Advokát prý postupoval správně, využil všechny opravné prostředky a odvoláním k vrchnímu soudu dosáhl snížení trestu.
K pochybení nedošlo, brání se advokát
Advokát opakovaně uváděl, že v řízení nic nezanedbal, s mužem se často a dlouho radil ve věznici a aktivně vystupoval před soudy. Připomněl, že muž se původně k činu doznal, ale následně vše popřel, což zkomplikovalo jeho situaci. Poukázal také na to, že jako advokát neodpovídá za výsledek sporu.
V poslední instanci rozhodoval o náhradě újmy Nejvyšší soud. Odsouzený jej žádal, aby zodpověděl otázku, zda je advokát povinen řídit se požadavky klienta i tehdy, když jeho pokyny považuje za neúčelné a nedůvodné.
Nejvyšší soud ale dovolání odmítl bez věcného projednání, protože napadené rozhodnutí nemá podle senátu s předsedkyní Martou Škárovou zásadní právní význam.