Zatímco Klaus si cestou na Slovensko připsal 279. výjezd mimo republiku, Havel jich měl za deset let v čele samostatné České republiky na kontě 141. Celkové číslo ale skrývá zajímavé detaily. Václav Klaus jako prezident například nebyl na státní návštěvě ve Washingtonu. V roce 2005 ho v Bílém domě sice přijal George W. Bush, český prezident byl ale tehdy v USA soukromě – na prezentaci své knihy. Václav Havel byl hostem amerických prezidentů často. Poprvé tam na státní návštěvu přiletěl ještě jako československý prezident hned v únoru 1990.
Václav Klaus na cestách, pro zvětšení klikněte na obrázek
Statistika prezidentských výjezdů nezahrnuje jenom státní návštěvy. V řadě případů šlo o pracovní cesty. A u Václava Klause pak mnohdy o představení zahraničních vydání některého z jeho titulů, zejména knihy Modrá, nikoli zelená planeta. Oficiální program uměl Klaus i na státních návštěvách ve volnějších dnech proložit s poznáním místních zajímavostí.
Zážitky z cest Václava Klause
Nástupce Václava Havla přidal k cestám do zahraničí vlastní doplněk. Autorské zápisky. „Řada mých přátel a kolegů si navykla, že se mne už neodvažuje zeptat, jak jsem se měl, protože se jich po takové otázce nedůtklivě zeptám, zda četli mé zápisky, a když řeknou, že ano, dodám, že už nic dalšího nevím. Kdybych něco dalšího věděl, tak bych to tam napsal,“ uvedl v knižním vydání jejich druhého dílu.
Prezident své reportáže použil i ke komunikaci s médii a veřejností. Například když v létě 2011 navštívil Austrálii, bránil se v zápiscích tvrzení, že odmítl podstoupit bezpečnostní prohlídku v parlamentu. Klaus tehdy nebyl v zemi na státní návštěvě a v budově šel na rozhovor do televizního studia.
ČTĚTE TAKÉ: |
„Vůbec nejde o to, jsem-li v Austrálii na oficiální státní návštěvě, či nikoli,“ psal tehdy prezident. Postěžoval si, že na televizní pracovnici musel čekat deset minut a už zvažoval návrat do hotelu. A pak přišla kritická chvíle. „Stáli jsme několik minut mezi asi stovkou školních dětí a teprve pak jsme objevili, že čekají na bezpečnostní prohlídku – a my s nimi. Pracovnici televize jsme řekli, že čekat nebudeme a jestli rozhovor chtějí, ať ho udělají v našem hotelu,“ uvedl Klaus.
Prezident nabídl v textech osobitý pohled na místní kulturu i klíč k vlastnímu uvažování. Například když v roce 2006 přijel do Nigérie, poznamenal si: „Jistě nám neukazují všechno, ale ještě jsme tu neviděli člověka, ze kterého by tak nesporně vyzařovala chudoba a beznaděj jeho postavení jako v řadě jiných „rozvojových“ zemích světa.“
Chilské pero
Častými tématy byly pro Klause i mimo evropský kontinent Evropská unie a euro. Nigérie tehdy zvažovala zavedení společné měny nebo společného trhu s okolními státy. „Nabízel jsem prezidentovi, že jim přijdu bezplatně radit, jak se to dělat nemá,“ doznal se Klaus.
Pozitivní body sbíral prezident u podnikatelů. Do svého speciálu na dlouhodobější oficiální cesty brával početnou reprezentaci členů Svazu průmyslu a dopravy nebo Hospodářské komory. Snažil se jim otevírat dveře a setkání s jejich zahraničními protějšky často doprovodil vlastním úvodním projevem. Jako zkušený řečník a vystudovaný ekonom uměl překonat například kulturní rozdíly, které panují třeba mezi Evropou a Asií. Ekonomický podtext měla i epizoda, které se Václav Klaus zřejmě už nezbaví. Na návštěvě v Chile, ze které si v roce 2011 odnesl pero, měl před sebou dohodu o spolupráci v oblasti cestovního ruchu.
