Advokát tvrdí, že vyšetřovatelé na exministryni bezdůvodně vyvíjejí tlak. „Postup policejního orgánu je velice neobvyklý, v podstatě jde o exces, neboť zcela bezdůvodně vyvíjí nátlak na klientku, aby se zdržela informování o svém případu, tedy realizace svých ústavních práv. Dokonce hodnotí způsob, jak tak činí, a vytýká jí selektivnost při výběru zveřejněných dokumentů,“ píše v zevrubné odpovědi na policejní žádost Sokol.
Čtěte více: |
Byť se policejní žádost omezila na pouhé tři odstavce, advokát odpovídá na čtyřech stránkách. Argumentuje především neexistencí zákona, který by podobné zacházení Parkanové s dokumenty zakazoval.
"(Žádost) neobsahuje poukaz na zákon, který by státní orgán opravňoval nárokovat to, co požaduje, a klientku omezovat, pokud jde o zveřejnění dokumentů z vyšetřovacího spisu, nepochybně proto, že takový neexistuje (a protože nejde o výjimečnou situaci, která by tato její ústavní práva sistovala), je nutno žádost jako nedůvodnou odmítnout,“ stojí v Sokolově dopise.
Sokol se domnívá, že policejní dopis lze interpretovat jako výhrůžku.
„V daném kontextu lze žádost policejního orgánu vnímat jako skrytou hrozbu, protože jinak by ani neměla význam,“ dodává právník.
Policejního radu Jiřího Mazánka navíc obvinil z podjatosti. Podle obhájce Parkanové se ve věci angažuje více, než by mu jako policistovi příslušelo.
„To, že policejní orgán neuvádí žádnou konkrétní sankci pro případ nevyhovění výzvě je nepodstatné. V každém případě ovšem míra jeho osobního interesu ve věci vysoce přesahuje očekávatelnou angažovanost policejního orgánu. Z toho lze ale dovozovat, že pro poměr k věci nemůže nestranně rozhodovat. Za obviněnou tedy namítám podjatost policejního orgánu na žádosti podepsaného, tedy policejního rady pplk. JUDr. Mazánka,“ uzavírá Sokol svou obsáhlou odpověď.