- Začínáte mít sociální fobii a strach z uzavřených prostor?
- Vyčítáte si, že všechno necháváte na poslední chvíli?
- Při pohledu na dlouhé fronty se vám chce ječet?
Pokud jste si alespoň na tři otázky odpověděli ano, vítejte v klubu těch, kteří shánějí vánoční dárky na poslední chvíli.
Nejste v tom sami
Zoufat ale nemusíte - nejste v tom sami. Pravděpodobně všichni ti, kteří můžou za vaše čmouhy na botách a nervy na pochodu, mají ten stejný problém jako vy...A proč že je nakupování dárků pár dní před Vánocemi takovou noční můrou?
O víkendu jsem se vydala na nákupy na poslední chvíli. Cíl byl jasný - ukořistit ty nejlepší dárky pro rodinu a blízké za rekordně krátký čas a ideálně bez újmy na psychickém i fyzickém zdraví.
Narvané obchody
Realita? Už sto metrů před nákupním centrem jsem pociťovala všechno, jen ne vánoční pohodu. Když už jsem se probojovala dovnitř, do tváře mě praštil horký, nedýchatelný vzduch. Než jsem se stačila rozkoukat, proud lidí mě vnášel hlouběji a hlouběji do útrob "nákupáku". Co teď? Všechny obchody byly narvané k prasknutí. A hned další problém. Vedro. Nesnesitelné vedro. Jenže svrchní oděv není kam odložit...
Nezbylo mi nic jiného než překročit práh prvního obchodu a doufat, že mě lidé v tlačenici s bundou v podpaží neušlapou. V tu chvíli začalo jít do tuhého, přišla na řadu fáze nakupování, kterou jsem sama pro sebe zpětně nazvala "kdo s koho". Po několika minutách mezi přetékajícími regály jsem začala být skutečně zoufalá...
Dlouho jsem totiž nemohla najít to, co jsem potřebovala. Zboží, které jsem našla na pultech, bylo už docela přebrané a nebo neodpovídalo mým představám (a věřte, že nároky během vánoční horečky klesají extrémně rychle). Když už jsem něco našla, bylo téměř nemožné si to v klidu prohlédnout. Ze všech stran do mě strkali lidé ověšení taškami či ubrečenými dětmi.
Lov dárků se tak neobešel bez slalomu mezi dalšími nakupujícími (do doby, než jsem zahájila defenzivní taktiku) i bez nekonečného zoufání si nad tím, proč jsem dárky raději neobjednala přes internet. I tak mě to nejúmornější teprve čekalo.
Nekonečné fronty
S vybranými dárky jsem se pomalu šinula k pokladnám. Při pohledu na nekonečně dlouhé fronty se mi málem zatmělo před očima. Minuty se vlekly...Kdo někdy čekal ve frontě delší než deset metrů, jistě ví, že není nic horšího než rádoby uklidňující hudba a lidé, kteří čekání krátí nadáváním na pomalé pokladní. Obojí jsem si o víkendu užila dosyta. Stejně tak unavených tváří prodavačů.
Když už jsem měla nakupovací maraton za sebou, chtěla jsem si užít chvilku zaslouženého odpočinku. Buď obyčejným posezením na lavičce, v lepším případě v nějaké z blízkých kaváren. Smůla. I ty praskaly ve švech. Lidem se zkrátka pár dní před Štědrým dnem ve městě nevyhnete...
První novoroční předsevzetí: příští rok nakupuji dárky v létě.
