Do Maďarska uprchl Alexej Torubarov poté, co mu po udání obchodních partnerů, proti nimž u soudu ve Volgogradu stojí, opět hrozil pobyt za mřížemi. Na ukrajinsko-maďarské hranici ho potom zadrželi policisté.
"Byl nucen podat tam vyjádření ředitele Odboru azylové a migrační politiky Tomáše Haišmana, že když jednou opustil Evropskou unii, tak může žádat o azyl pouze v první bezpečné zemi, do které se dostal. Jelikož to bylo Maďarsko, musel tak učinit tam, nehledě na ženu a syna, kteří mají trvalý pobyt v Česku," popsala serveru Lidovky.cz situaci Hana Demeterová z organizace Help a Man. Kdyby podle ní o azyl nepožádal, musel by se vrátit zpět do Ruska, kde se bojí o život.
ČTĚTE TAKÉ: |
Kdysi úspěšného volgogradského restauratéra tam loni vydal tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) ještě před skončením azylového řízení. Ústavní soud poté v obdobném případu konstatoval, že by ministerstvo spravedlnosti mělo v budoucnu při rozhodování o vydání člověka do zahraničí vždy čekat na to, jak dopadne cizincova žádost o azyl.
Čeká na Ústavní soud
V červenci 2013 proti extradici Torubarov podal ústavní stížnost, o které dosud soud nerozhodl. Pokud by mu dal za pravdu, mohl by se vrátit do Česka, kde by oficiálně nikdy nepřestal být žadatelem o azyl. "Obrátili jsme se před několika týdny urgentním dopisem k předsedovi Ústavního soudu (Pavlu) Rychetskému s prosbou o vydání rozhodnutí. S ohledem na kritickou rodinnou situaci jsme doufali v pochopení. Reakce žádná," tvrdí Demeterová.
Torubarova rodina, která žije v Česku, je na tom podle ní špatně. "Manželka je po několikaměsíčním pobytu v psychiatrické léčebně Bohnice v důsledku nezákonné extradice manžela ve velmi špatném zdravotním stavu. Nedávno se musela do Bohnic vrátit znovu, ale byla nucena po krátké době odejít, protože se nemá kdo starat o nezletilého syna," popsala Demeterová.
Kauza TorubarovTorubarov byl v Rusku obviněn z vydírání důstojníka tajné služby a podvodů, sám naopak tvrdil, že jej vydírala ruská tajná služba, policie a mafie. V České republice žádal o azyl, ale na základě mezinárodního zatykače skončil ve vazbě. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) pak rozhodl o vydání, jemuž se 2. května podle zjištění serveru Lidovky.cz na poslední chvíli snažilo zabránit několik členů vlády, včetně ministra financí Miroslava Kalouska (TOP 09), který před letadlo s ruským podnikatelem nechal postavit cisternu. Ruský podnikatel byl po příletu do Moskvy eskortován do vazební věznice ve Volgogradu, jeho vydání kritizoval Český helsinský výbor. Podle něj neměl ministr Blažek právo vydat Torubarova do vlasti, protože úřady nevyřídily byznysmenovu žádost o azyl. Blažkova mluvčí Štěpánka Čechová již dříve uvedla, že ministr vydání povolil v souladu s trestním řádem a poté, co extradici schválily krajský, vrchní i Ústavní soud. Ministra se již dříve zastal i premiér Petr Nečas (ODS). Zdroj: ČTK |
Kvůli případu jiného Rusa, jemuž hrozí vydání z Česka, se Torubarov rozhodl popsat události od chvíle, kdy za doprovodu ruských agentů odletěl z Česka až do zadržení v Maďarsku. V textu, který server Lidovky.cz zveřejňuje níže v plném znění, podnikatel mimo jiné popisuje otřesné podmínky v ruských věznicích.
'Dodržování lidských práv? Ať si to soudce vyzkouší'
"Nechci nikomu přát nic špatného, ale velice bych chtěl, aby soudce, který dovolil mou extradici do Ruska, prošel tuto etapu života se mnou. Aby získal osobní zkušenost, jak se v Rusku dodržují lidská práva," píše Torubarov.
Tři dny po příletu do Moskvy se ocitl v cele předběžného zadržení. "Na sprchu je nárok jedenkrát za týden, což je dost těžké, když je 10 zpocených mužů nuceno žít společně a většina z nich kouří. Vycházka není zdaleka každý den, proč to tak je, to nikdo vysvětlit nemůže. Dvůr na vycházky je obehnán vysokou zdí se stříškou, takže vězni vůbec nevidí nebe. Ani se člověk nediví, že většina vězňů na vycházky nechodí. Hlavní zásada přežití: nesmíte si stěžovat, jinak ztratíte všechny drobné výhody. Seberou vše. Proto to lidé snášejí a mlčí," popsal podnikatel první dny v ruském žaláři.
Dva týdny na to ho převezli do vězení ve Volgogradu. "Předtím odtud přijel můj advokát a upozornil mne, že takový převoz je těžká zkouška, ale nemyslel jsem si, že až tolik! Ve vagónu jsou malá oddělení, něco jako kupé s mříží, určená maximálně pro 6 lidí, ty zaplnili až 18 lidmi!! Lidé seděli prakticky jeden na druhém, kouřili, jedli skrovný, suchý příděl. Napít vody nám dávali dvakrát denně: ráno sklenici a večer sklenici. Se záchodem to bylo stejné: jednou ráno a večer. Po zbytek času jsem musel trpět, což s mou prostatou, kdy chodím až desetkrát, až dvanáctkrát, je neúnosné. Ale žádná bolest nebo utrpení na eskortu nemá vliv, třeba umři. A to ani nemluvím o dusnu a vedru, potu a špíně," tvrdí Torubarov. Cesta dlouhá 1000 kilometrů trvala čtyři dny.
60 stupňů v cele
Podmínky ve volgogradské věznici Golubinka jsou podle Torubarova mnohem horší než v Moskvě. "Dusno ve velké hustotě lidí, když v létě venkovní teplota dosahuje až 40 stupňů, v cele se zavřenými okny teplota dosahuje 50 až 60 stupňů. Lidé tam prostě hnijí zaživa, i když se snaží polévat se z hrnku, když stojí v lavoru... Vězeňskou stravu jíst nelze, hrnce se nemyjí. Jednou jsem se rozhodl ochutnat mléčnou rýžovou kaši, plavaly v ní rybí kosti a šupiny," líčí Torubarov.
Otřesná je podle něj i lékařská péče ve věznicích, prakticky neexistuje. "Nanejvýš vám dají aspirin. Moje léky přivezené z České republiky mi v Rusku odebrali, předpisy to nepovolují. Je zde mnoho pacientů s tuberkulózou, hepatitidou, AIDS a nikdo je neléčí. Jediné, co dělají rychle, je léčba popálenin, jelikož to jsou nejčastější úrazy kvůli podomácku vyrobeným sporákům a vařičům. Samotní vězni hltali ve velkém množství česnek a cibuli jakožto lidový prostředek proti infekci," vzpomíná vězněný podnikatel.
Nedostal se za ním žádný zástupce Česka, ačkoliv ministerstvo zahraničí deklarovalo, že se za ním do věznice vypraví. "Jak mi říkali moji advokáti, pracovníci českého velvyslanectví mne chtěli ještě v květnu navštívit a podívat se na podmínky mého věznění, určili jim čas návštěvy na červenec, kdy už jsem byl na svobodě," vysvětluje Torubarov.
Vyšetřovatelé nakonec navrhli, aby Torubarov přistoupil k amnestii, což veřejně odmítl. Několik dnů na to mu zpřísnili obvinění, kvůli čemuž mu hrozilo deset let. Bývalí obchodní partneři, proti nimž stojí, požádali soud o jeho návrat do vazby kvůli údajným výhrůžkám.
Nakonec utekl
Podnikatel se nakonec rozhodl, že z Ruska uteče. Z důvěryhodného zdroje se k němu prý dostala informace, že ho odsoudí a ve vězení bude mučen. "Ve svých 54 letech jsem byl nucen plazit se pod ostnatým drátem na hranici, riskovat život, ale nebylo mi hrozně, protože v Rusku je to ještě horší," má jasno Torubarov.
Na jeho stranu se nedávno postavila i někdejší disidentka Dana Němcová. "Bylo to velmi problematické včetně toho vydání. Disidenti v Československu také byli kriminalizováni, bylo to všechno možné od výtržnictví po příživnictví, aby to vypadalo tak, že to není politická perzekuce," připomněla Němcová v rozhovoru pro ČTK. "A tak si představuji, že v Rusku to vypadá obdobně. Záminka kriminalizovat někoho nepohodlného - s tím, myslím, mají bohatou praxi, takže bych se bála vydávat ho do vlasti, pokud u nás žádá o azyl," uvedla.
