Lidovky.cz

Chci být lidovým prezidentem, říká Zdeněk Škromach

Česko

  6:00
ČSSD se podle místopředsedy Senátu řítí tam, kde byla před pár lety ODS, než začal její pád z vrcholu. „Je to o síle předsedy strany, zda dokáže stranu sjednotit. Jakmile by měl jeden proud zcela převládnout a svá témata označit jako jediná nosná, tak to není dobře,“ tvrdí.

Zasedání jihomoravského krajského výkonného výboru ČSSD v Brně. foto: ČTK

Vrátil jste se ke svým hovorům od bazénku, proč teď?

Je léto, dělat hovory od bazénku na Vánoce by nebylo ideální.

Proč zrovna bazének?

Je to symbolika letní pohody a pro mě možnost komentovat věci nezávazně. Tady si mohu dovolit říct věci, které bych si v oficiálním vystoupení v parlamentu nebo v médiích nemohl dovolit. Dává mi to prostor k lidovosti. Takový bazének má v Česku přes milion rodin. A řečeno s troškou nadsázky, když jsem byl malé dítě, chtěl jsem být kosmonautem nebo prezidentem. Kosmonautem nebudu, ale za necelé čtyři roky nás čekají prezidentské volby.

PSALI JSME:

Vážně uvažujete o tom, být prezidentem?

Beru to trošku s nadsázkou, trochu se tím bavím. Ale pravda je, že mám i reakce, že to není úplně hloupý nápad a stojí za to se tím zabývat. Otázka je, zda Miloš Zeman bude nebo nebude pokračovat. Určitě tady existuje prostor pro lidového prezidenta, který by mohl mít podporu ve společnosti. Takže pokud se taková společenská zakázka objeví, tak to samozřejmě zvážím. 

Čili Miloše z Vysočiny vystřídá Zdeněk od bazénku.

Tak. Někteří už mi říkají „bazénkový“ Zdeněk.

A k tomu ta kafíčka, sluníčkové dny. Jste takový, nebo je to jen promyšlená strategie, jak na sebe upozornit?

Myslím, že jsem takový. Zaznamenávám reakce, že je to ostuda nebo primitivní vyjádření. Já rád provokuji, na formální vyjádření nikdo nezareaguje. Nezapírám, že jsem kluk z venkova, kterému ještě čouhá sláma z bot, že jsem raději na Moravě než v Praze. A že si raději místo průzkumů veřejného mínění zajdu do hospody nebo na Den otevřených sklepů mezi lidi a poslechnu si, co říkají.

Teď jste změnil image, zhubl jste o třicet kilo. Co vás k tomu vedlo? 

Nejsem nemocný, nebyla v tom ani ženská, jak někdo tvrdí. Byl to záměr, dneska je poptávka po nových politických tvářích, tak jsem tady.

Takže Zdeněk Škromach s novou tváří? Co byl ten důvod?

Vlastně jsem zahájil ten tah na Hrad. Ale to berte s nadsázkou.

Takže jste teď rezignoval na odstřelování předsedy, končíte s vnitrostranickým bojem a zkoušíte to jinudy?

Potřeboval jsem si dát pauzu. Odpočinout, očistit a podařilo se mi i nabrat novou energii. 

Dobře, ale k čemu tu energii chcete využít?

Už jsem to naznačil, zahájil jsem podprahově svou prezidentskou kampaň.

A na březnovém sjezdu se tedy nebudete angažovat?

Budu. Ale v rámci toho, aby dopadl dobře, aby se strana sjednotila a aby nepřevládl jen jeden názorový proud.

Zdeněk Škromach si mobilem fotí tiskovou konferenci ČSSD před druhým kolem senátních voleb v říjnu 2012.

Takže osobně nebudete kandidovat, ale budete se angažovat?

Nepočítám s tím, že bych kandidoval. Ale budu podporovat jednotlivé kandidáty, aby strana zvonila. Aby bylo navenek vidět, že nastupují nové osobnosti, které mají charisma a které mají šanci časem, zdůrazňuji časem, se tím předsedou stát. Nastupující generace to bude mít složité a příklad Standy Grosse je varující před tím, aby někdo vyrostl moc rychle.

Až budete tím prezidentem, bude Bohuslav Sobotka premiérem?

Velkou šanci má, zejména pokud se mu podaří stranu sjednotit, aby se ve vedení strany našli všichni, tedy všechny proudy. Zaregistroval jsem snahu Milana Chovance jít dopředu, určitě Jirka Dienstbier nebude váhat, když se taková šance objeví, dává najevo poslední dobou distanc od Slávka Sobotky. Jeroným Tejc je velká naděje, hovoří se o tom, že by měl být prvním místopředsedou.

A teď nikdo ve straně nehodlá přepřahat vedení?

Muselo by nastat něco mimořádného, aby byla snaha změnit předsedu strany, když je předsedou vlády.

Ani když dostanete napráskáno v podzimních senátních a komunálních volbách?

Musíme počkat, co Andrej Babiš. Předpokládám, že obhájíme co nejvíce z těch 27 křesel, ale také se může stát, že tam napochoduje 10 až 15 Babišových senátorů. Kdyby uspěl a uspěl také ve volbách do velkým měst, může také chtít posílit svou pozici ve vládě. Je nevypočitatelný, záleží na jeho vrtochu, protože ANO je neukotvená strana jednoho muže. Vždyť to dělá už teď, říká „my jsme vyhráli volby, tak chceme eurokomisaře, resp. komisařku“.

Proč se mu to daří? Proč mu neoplatíte stejnou mincí?

Babiš dneska jede, protože nemá vybudovanou stranu a nemusí řešit stovky problémů a zájmů lidí, rozhoduje sám se svým notýskem, tak jak byl zvyklý řídit firmu. Za půl roku za rok to může být jinak, stranická demokracie ho přibrzdí.

Babišovi se přece daří i díky chybám ČSSD ...

Uvnitř strany teď pozoruji syndrom ODS před osmi deseti lety, kdy byla na vrcholu slávy a moci, měla všechno a kdy jediné, na co se soustředila, byl vnitrostranický boj. A jak to dopadlo. Proto se snažím hledat cesty k tomu, aby se různé frakce uvnitř strany stmelily. Říkám jim: ještě chvilku se hádejte a za chvíli nebude o co. Můžeme si říkat, co chceme, ale vidíme postupný sestup voličské podpory. Stokrát si můžeme říkat, že čtvrté místo v prezidentské volbě bylo úspěchem, ale nebylo. Úspěch je vítězství. Vyhráli jsme sice podzimní volby, ale to vítězství bylo tak malé, že nám to dnes dělá problémy v prosazování našeho programu. Morálním vítězem byl de facto Andrej Babiš. Stejně tak evropské volby. Ztráta tvrdého jádra, které sociální demokracie měla, by nás měla varovat. Současné preference a volební výsledky ODS by pro nás měly být zdviženým prstem.

ODS umřela mimo jiné na tom, že zvolila svého bývalého předsedu prezidentem a ten ji začal rozkládat zevnitř. Miloš Zeman dělal ze začátku to samé, myslíte, že s tím teď přestal?

Problém s Milošem Zemanem se přece táhne už od té prezidentské volby před deseti lety. Kdyby tenkrát byl Miloš Zeman prezidentem, tak jsme ho neřešili dnes. Problém je spíš to, že dnes uvnitř strany dochází k parcelaci osobních zájmů. Lidé si neuvědomují, že když nepotáhnou za jeden provaz, tak své osobní zájmy neprosadí.

A jak se s touto tezí slučuje ta vaše povolební lánská schůzka?

Ten střet by tady byl ať tak, nebo tak. Pnutí pozoruji už od sjezdu, kdy byl Slávek Sobotka těsnou většinou zvolený předsedou strany za intenzivní podpory Davida Ratha, Jirky Dienstbiera a dalších. Nenastalo to, co nastat mělo, to vstřícné obejmutí. Vše bylo připravováno dopředu, i ta lánská schůzka, včetně vyhodnocení, že za špatný výsledek voleb může nejednota strany a že hlavními viníky jsou Hašek, Škromach a další. Dnes už vím, že v tom určitou roli sehráli lidé z Hradu, kdy na jedné straně říkali, že se s námi prezident chce sejít, a na druhé straně říkali prezidentovi, že se s nimi chce sejít Michal Hašek.

Zdeněk Škromach, Michal Hašek a Bohuslav Sobotka na setkání během předvolební kampaně ČSSD v Ostravě.

Jací lidé?

Když budu mluvit o jménech, řeknou mi, ať to dokážu. A to můžu těžko. Dneska je to už pryč.

Bude Miloš Zeman nadále zasahovat do vnitřního dění v ČSSD?

Mám pocit, že se Miloši Zemanovi někdy nasazují ďábelské rohy. On je určitě osobnost, která má svoji sílu. Tím, že je prezident, ale dosáhl svého cíle. Slávek je dnes na Hradě častěji než kdokoliv z přátel Miloše Zemana. Je zajímavé se podívat na přátele z dob dřívějších – Grégr, Fencl, Šlouf. Podívejte se, jak byli postupně odstavováni. I kolem prezidenta se hrají určité mocenské boje. Zeman má jeden velký problém, že s nikým napřímo nekomunikuje, že nepoužívá mobil, e-maily. Dostat se k němu je mnohdy velmi složité.

Vy jste se Zemanem inspiroval, nebo s ním své kroky i konzultujete?

Miloše Zemana dlouhodobě respektuji, ale ne vždycky jsme spolu dobře vycházeli. S Milošem Zemanem je to složité, je samorost a spoléhat na to, že by vás podržel, když se dostanete do problémů, se nedá. Pokud na to někdo příliš spoléhal, tak na to většinou doplatil.

Navenek se teď ČSSD prezentuje jako moderní, aktivistická levice kopírující témata Západu, jako jsou kvóty na ženy, tresty pro starosty nespolupracující podle vládních plánů. Jak to vnímá tradiční volič?

Ekologická témata nebo otázka zvýhodňování menšin, které se tady snaží vláda implantovat, přicházejí s křížkem po funuse. Tradiční sociální demokracie je zaměřená na zaměstnanost, sociální jistoty, bydlení pro mladé, na seniory. Bohužel vláda přichází třeba s tím, že chce přispívat na vysoké školy romské komunitě. Lidem se má pomáhat na principu občanském, v konkrétní sociální situaci. Tohle je zvýhodňování na principu etnika a je to špatně. Ve společnosti to vyvolává rasové nesnášenlivosti, narůstá radikalizace a sociální demokracie u nás ani v Evropě tomu nedokáže čelit. Přispívejme tedy všem sociálně slabým studentům na vysokých školách!

ČTĚTE TAKÉ:

Protichůdné proudy byly v ČSSD od počátku. Proč se vždy ta jedna část ČSSD pokusí tu druhou zadupat do země?

Zeman byl charismatický předseda, který si mohl dovolit právě tolerovat například Petru Buzkovou a Standu Grosse, Luboše Zaorálka, kteří reprezentovali liberálnější směřování, které nevadilo. Je to o síle předsedy, zda dokáže stranu sjednotit. Síla sociální demokracie i za první republiky byla v tom, že měla různé názorové proudy, ale ty byly v nějaké koexistenci. Jakmile by měl jeden proud zcela převládnout a svá témata označit jako jediná nosná, tak to není dobře. Začalo to trochu už za Jirky Paroubka a nejvíce je to cítit poslední dva tři roky: modernizujeme. Jenže modernizujeme tématy, která se ukazují, že už jsou v Evropě v úpadku. Sociální demokracie je v rámci Evropy v krizi: ztrácí témata a prohrává jednu bitvu za druhou. Bratříčkuje se s lidovci a na jejich úkor posilují extremisté. Výjimkou byla jen Česká a Slovenská republika, kde měla v posledních dekádách sociální demokracie výsledky, jaké neměla nikdy v historii.

Hezká analýza, ale co s tím?

Musíme sebrat témata extremistům, nikoli tlačit témata, která nikoho nezajímají. Dnes se ve vládě snažíme chovat korektně. Ale kdo to ocení? Lidovci si předkládají svoje témata, Babiš přichází se svými tématy. Dobře, proč nepřidáme důchodcům třeba pětistovku? Babiš nám to sice srazí na dvě stovky, ale aspoň bychom se o to pokusili. Proč nezvýšíme minimální mzdu o tisíc korun k 1. září? Babiš nám to sice shodí ze stolu, ale dobře, pokusili jsme se o to. Fakt, že jsme v koalici, neznamená, že nemáme naše témata prosazovat. Přímá demokracie: proč ne? Volme přímo starosty a hejtmany, lidé to chtějí. Naštvanost lidí je velká, a pokud ji socdem nedokáže podchytit a nechá to Okamurům a dalším, pak se nemůžeme divit, když máme takové volební výsledky, jaké máme. Musíme taky umět přitlačit Babiše ke zdi, protože lidé mají rádi sílu.

Babiš představuje sílu?

Všichni vidíme, že nastupuje politická oligarchie, kdy oligarchové si kupují stáje politiků a přes nakoupená média dokážou i ovlivňovat názory ve společnosti. Tím nikoho nekritizuji, ale je to realita. Ale sociální demokracie a další strany jsou alespoň zárukou udržení demokracie.

Já vám nerozumím: celý rozhovor naznačujete, že zakopáváte válečnou sekeru, že nebudete útočit na Bohuslava Sobotku. Ale jedním dechem voláte po silných a charismatických vůdcích, jimž váš předseda očividně není. Tak chcete mír, nebo válku?

I v Říme měli období, kdy měli triumvirát. Buď máte silného vůdce, říkejme tedy raději předsedu, který stmelí různé proudy pod sebe, nebo máte tým lidí, kde má každý jinou roli. Vzpomeňte na trojici Zeman, Buzková, Gross: každý věděl, že se vzájemně moc nemusí, ale přesto vyhrávali volby, každý oslovoval úplně jiného voliče. 

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.