LN: Když se rozhlédnu kolem sebe, tak jeden kamarád volá: „Pane bože, Zeman, co budeme dělat?!,“ druhý volá: „Pane bože, Babiš, co budeme dělat?!,“ třetí volá: „Pane bože, Zeman s Babišem, co budeme dělat?!“ Vy se nebojíte, že nám tihle čerti demokracii snědí?
Ludvík: To je přeceňování! My se díváme na toho Babiše s důvěrou. A Zeman? Zeman se mi líbí.
LN: To jsem tušil. On umí ocenit kvalitní slivovici.
Ludvík: No co, no. To když jsme měli prvního prezidenta filosofa, teď musí být všichni prezidenti filosofy? Když jimi nejsou a předstírají to, tak je to trapné. Klaus.
Ne že bychom neměli výhrady k Zemanovým úletům. Ale on se přece může osobně lišit. Nemůže přece neustále přemýšlet: Smím mít jako prezident tento názor? To by musel většinou mlčet. Jedná jako člověk. Hraje toho prezidenta dobře.
Madla: Já si myslím, že je poznamenaný tím alkoholem. To je škoda, byl jadrnej, měl svérázné myšlení, ale ten alkohol jej poškodil.
LN: A ten Babiš?
Ludvík: My jsme ho přijali se sympatií. Teď je třeba ho pozorovat. Co máš proti Babišovi?
Madla: Já myslím, že je nebezpečný. Člověk neví, kam míří.
Ludvík: Madla je můj tiskový mluvčí. Ona sleduje, i co se děje v Praze na radnici, a to já už nevím.
LN: A když teď demonstrují studenti proti prezidentovi a budou asi demonstrovat i pozítří, 17. listopadu?
Ludvík: To považuji za správné, že se odvažují demonstrovat.
LN: Takže se vám líbí, když demonstrují?
Ludvík: Nelíbí! Ale mně se líbí, že je to možné.
LN: A když přijdou policajti v civilu a odvedou je pryč?
Ludvík: Policajti by především neměli být v civilu. To, že je odvedou pryč – no, jsou to policajti. Ale neměli by být v civilu, to je špatné. To ten postižený člověk ani nemůže poznat, že to jsou policajti, ten člověk ani vůbec nemusí brát na vědomí, že je to veřejný činitel. To ho může třeba i skopat.
Madla: Ale mají pravdu, že demonstrují.
