„Pane prezidente, Miloši Zemane, přestože jste dostal podporu nadpoloviční části zúčastněných voličů a slíbil jste, že zemi sjednotíte a budete ji s úctou a patřičnou odpovědností zastupovat, získané funkce jste se zpronevěřil a nezastupujete občany této země,“ znělo z reproduktorů. Podle organizátorů akce by měl prezident „s přihlédnutím ke svým činům a zdraví“ zvážit odstoupení z funkce.
Prezident Zeman se spolu s prezidenty visegrádské čtyřky a Německa sešli na Albertově, aby při příležitosti 25. výročí sametové revoluce odhalili pamětní desku k výročí událostí 17. listopadu. Na místo také dorazily tisíce lidí, kteří přišli vyjádřit svůj nesouhlas s počínáním prezidenta Zemana v úřadu hlavy státu. Dav prezidentovi ukázal tzv. červené karty a lidé mávali transparenty s nápisy „Miloše do koše“, „Miloši, drž už pussynku“ či „Stydím se za svého prezidenta“. Do toho se na chvíli ozvali příznivci prezidenta: „Ať žije Zeman!“
„Prosím vás, chvilku buďte ticho, prosím vás, na chvilku se ztište,“ prosila moderátorka akce demonstranty. „Zazní studentská hymna, prosím.“ Jako první poté na pódiu vystoupil rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima. Ani jeho ale lidé nenechali téměř hovořit a jeho projev přerušoval pískot. Poté krátce vystoupil exposlanec ODS Jan Vidím či právník Miroslav Jansta, které moderátorka představila jako jedny z hlavních pořadatelů demonstrace ze 17. listopadu 1989.
    |
Na řadu poté přišel projev prezidenta Miloše Zemana. Demonstranty přivítal s úsměvem. „Nebojím se vás, jako jsem se nebál před 25 lety. V době, kdy jsem riskoval vězení, vyhazov ze školy či ztrátu zaměstnání. V té době bylo aktem odvahy přijít nejen na Vyšehrad, ale přijít na Národní třídu a nechat se zmlátit,“ pronesl Zeman. To už na něj však létala vajíčka a ochranka hlavy státu tasila na ochranu Zemana deštníky.
„Věřím, že ti, kdo zde pokřikují, tam byli také, a prokázali odvahu v době, kdy odvaha nebyla levná. A poslední poznámka: Chápu, pokud křičíte, když vystupuji já. Ale co je to za demokracii, když křičíte, pokud mluví organizátoři,“ káral demonstranty Zeman.
Cizím prezidentům se tleskalo
„Prosíme, uklidněte se,“ snažila se rozvášněný dav opět krotit moderátorka. Slova se pak ujal polský prezident Bronislaw Komorowski a dav okamžitě utichl. Také slovenského prezidenta Andreje Kisku přivítal dav nadšeným potleskem. „17. listopad je náš den. Na Slovensku se často ptáme, jestli jsme ztratili ideály a zdali se naše představy naplnily. Zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí? Nejdůležitější je, že tyto ideály stále máme. Některé věci nám vadí a máme úžasnou možnost, že máme svobodu. Když se nesmíříme s tím, co nám vadí, nic není ztracené,“ uvedl v projevu Kiska.
Jeho předřečník, německý prezident Joachim Gauck zavzpomínal na Václava Havla. „Vzpomínám si, když jsem stál před rostockými lidmi, vypůjčil jsem si slova Václava Havla. Moc mocných pochází od bezmoci bezmocných. Jakmile bezmocní ztratí svou bezmoc, získají odvahu,“ uvedl Gauck. „Vidím před sebou většinou mladé lidi. Stejně tomu bylo i tenkrát. Před devadesátým rokem bylo na hranicích zabito přes 400 lidí. Češi, Slováci, Poláci, Němci i Maďaři. Ti lidé chtěli žít ve svobodě,“ zavzpomínal na tehdejší situaci maďarský prezident János Áder. „Chci vás na této akci, která je hlučnější než bývá zvykem, poprosit, věnujme minutu ticha všem obětem komunismu.“ Demonstranti jeho prosbu vyslyšeli a na Albertově zavládlo ticho.
