V září prezident Miloš Zeman oznámil, že již nikdy nebude hostem pořadu Otázky Václava Moravce vysílaném Českou televizí. Již krátce po svém zvolení do funkce přitom oznámil, že nebude komunikovat s deníky Lidové noviny ani Mladá fronta Dnes. Nyní eskalovala situace po listopadových Hovorech z Lán, kde Zeman použil několik vulgarit a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání rádiu doporučila, aby pořad předtáčelo. To ale Zeman zásadně odmítl a ve zlém se rozešel i s veřejnoprávním rozhlasem. Od ledna se tak rozhovory pod názvem Prezidentský pressklub přesouvají pod taktovku soukromého rádia Frekvence 1.
Server Lidovky.cz proto oslovil mediální odborníky, aby zhodnotili přístup české hlavy státu k médiím. Ti sice přiznávají, že Zeman se místy chová nevybíravým způsobem, ale že by s médii bojoval, to odmítají.
Jestli se rozzlobíme...
„Nikdy není jedna strana hodná a druhá zlá. Podobně rozumím i vztahu Zeman versus média. Na jedné straně máte instituci, tedy osobu prezidenta v podání Miloše Zemana, a na straně druhé instituce médií, které ale používají systém vícestupňového kolektivního rozhodování, tzn. máte redakci, potom management, radu atd. Stojí tedy proti sobě osoba z masa a kostí a média, která z masa a kostí nejsou,“ vysvětluje Bednář.
Problém podle jeho názoru spočívá v tom, že na Zemanovi můžeme zlobu jednoduše vidět. To ale v případě médií neplatí. „Na prezidentovi vidíte, když se zlobí, vzteká či se od něčeho distancuje, ale na médiích to vidět nemůžete. Konflikt proto probíhá stále intenzivněji, až nakonec eskaluje, což zase pozorujete na prezidentovi. To když někde vybuchne nebo se vzteká,“ míní Bednář, který se ve své praxi zabývá mediálním poradenstvím i firemní sociologií.
Stres instituce z Hradu
U instituce prezidenta je navíc problém oddělit různé role, které každý člověk ve svém životě zastává. Většina lidí totiž mezi nimi může přepínat. „Problém lidí jako jsou prezident či obecně politici ve vysokých funkcích je, že se od nich očekává, aby hráli více rolí současně. Zeman jako instituce se má ceremoniálně ukazovat, má reprezentovat, být důstojnost sama. Pak je tady Zeman jako politik, který zastává určité názory, a ty chce komunikovat ven. A zároveň je tady Zeman člověk, který je ješita, už mu není dvacet, projevují se u něho nemoci atd.“
K TÉMATU: |
Velmi snadno pak podle Bednáře dojde k překročení stresového prahu, tedy maximální míry stresové zátěže, kterou je člověk schopen zvládnout. „Zeman není schopen tyto funkce izolovat, protože to dost dobře nejde. Proto se Zeman-instituce začne chovat jako arogantní politik, anebo dokonce jako Zeman-člověk. V tom případě vám vynadá a udělá nějakou nepřístojnost. Ale vy v pozici diváka v tu chvíli vidíte Zemana coby instituci, tedy prezidenta, ne Zemana člověka,“ vysvětluje.
Přesto v tom ale Bednář nevidí zlý úmysl. „Může to souviset s věkem, se zdravotním stavem anebo jen s tím, že je vystaven většímu stresu,“ dodává. A nepřekvapuje ho ani fakt, že Zeman nedbal na doporučení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, aby se do budoucna Hovory z Lán předtáčely. „Není to pro něj někdo, kdo má vše vyřešit, ale ten, kdo ke sporu přispívá. A to je špatně, to si nemůže coby instituce dovolit,“ dodává.
Cenzurovat prezidenta? Nehorázné, míní Jirák
Podle mediálního odborníka Jana Jiráka není navíc možné, aby se někdo snažil cenzurovat projevy státních představitelů. „Ať je prezident jaký chce, snažit se kontrolovat, co veřejně říká, je v hlubokém rozporu s principem svobody projevu. Je to ústavní činitel a to, že se mi jeho vystoupení nelíbí, neznamená, že by měl svá vystoupení podrobovat kontrole či předtáčení. Považuji to za naprosto nehorázné,“ míní.
Právě doporučení od Rady považuje za minimálně zvláštní a fakt, že ho Rozhlas přijal, podle jeho názoru spíš vypovídá o postavení veřejnoprávních médií vůči správnímu orgánu.
ČTĚTE TAKÉ: |
„Chápu, že to vše je kvůli sprostým slovům, které Zeman použil. Jeden konkrétní Zeman, jedny konkrétní sprostá slova. Ale když to zobecníme, možnost ústavního činitele vystupovat veřejně bez omezení je vyšší hodnota než sprosté slovo v éteru. Musíme tento princip bránit a ne se pohoršovat nad prezidentem a jeho výroky,“ dodal.
Stejně jako Bednář si i Jirák myslí, že se jedná o oboustranný problém. Zeman prý dělá jediné, co mu vztah mezi jeho osobou a médii dovoluje. „Zkusme si to představit z jeho pohledu: když by byl laskavý a takříkajíc přilezl ke křížku, tak mu to čeští novináři dají sežrat. Navíc by tím projevil určitou slabost. Víte, že vás váš protivník nemůže ani cítit, šije vás za vše právem i neprávem, tak jediné, co vám zbývá, je se nepokořit. Ze strany Zemana není důvod k velké náklonnosti,“ dodává.
